II. Sliby.

Vždy všem říkam, že je lepší tvrdá pravda než trapná lež - ať se to týká čehokoliv...

V jakémkoliv vztahu je to podle mě základ. Nelze pak ztratit důvěru, která je jádrem nebo podezřívat nebo žárlit nebo prostě a jasně nedůvěřovat. Ať se to týká vztahu s mužem, ženou, kámoškou, kámošem, rodinou....

Já měla vždy s muži dlouhé vztahy, nikdy ne žádné krátké známosti na jednu noc... Proč? Nevím, asi jsem konzerva a musela jsem začít důvěřovat... Člověka poznat než jsem ho pustila do svého světa... také partner musí být pro mě nejen partner milenec, ale rozhodně i nejlepší kamarád.

Důvěra je pro mě number one... Vím, že po těch letech a tom všem, co jsem zažila nebo prožila s mýma holkama nebude úplně jednoduché si moji důvěru získat... a možná i po mé poslední zkoušenosti ve vztahu... Za který jsem mimochodem ráda, ale... asi to pro mého budoucího bude malinko dřina, ale já věřím, že to ustojí, bude respektovat a chápat, cenit a hlavně...že mou důvěru k němu nezradí...

Co se týká slibů, jsem na ně doslovně alergická...vážně...

Vždy všem říkám: nemel o tom - jdi a udělej to! Nebo neslibuj - mile mě překvap. Nebo když už je něco, co se musí naplánovat a přijde otázka: "Ty se neraduješ..?" Ano, neraduji. Budu se radovat, až to bude hotové a já si udělám fajfku.

Teď je to slib, plán a ten se může kdykoliv změnit. Kdybych sem měla vypisovat co vše mně nebo mým holkám bylo za život slíbeno - jsme tady ještě za rok... a vím, že to nebylo myšleno zle. Ale byl to slib, počítalo se s tím, měnil se kvůli tomu plán nebo i život...

Takže pokud s vámi přítel plánuje koupit pozemek nebo stavět dům - těšíte se... Pokud vám slíbí, že na Silvestra budete s ním v LA - logicky si neděláte plán s holkama a nechcete ho strávit ve městě ve společnosti jeho přátel, které nemusíte. Když se vsadíte a on vám řekne:"vyber si cokoliv" a vy si vybere výlet do města lásky, on se usměje jakoby nic, plácne vám na to rukou, jakoby nic dá pusu a řekne:"jdeme.."

A po zjištění prohry řekne:"tak jedeme." Logicky s tím počítáte, ještě, když se vás o několik dní později zeptá: "tak kdy jedeme zlato?" a vy mu oznámíte domluvený termín s tím, že jste koukala na booking a vybrala hotel... A on vám vaše těšení a radost opětuje...

A pak najednou ani slovo, ani omluva nebo nahrádní termín... Nic, jakoby nic... Tak? Kde to jsme...


Po konzultaci s lidma okolo mě (včetně jedné psycholožky se kterou spolupracuji) jsme došli k názoru, že je to porucha...Manipulace člověka jednoznačně. 


Manipulace není porucha - tu si člověk vědomě uvědomuje že dělá... Takže? Ať je to u každého jedince cokoliv - je to hnus.

Ubližuje svými slovy vědomě lidem a nelituje ani se nestydí za následky, která je zklamání - bolest!

Já i mé holky jsme takové, že se na slova upnem, když mi někdo řekne v 8 tam buď. Jsem tam v 7:55. Když mi někdo řekne v červenci jedeme na dovolenou, počítám s tím. Beru to jako hotovou věc, ne jen jako slova, ale takto to spousta lidí nemá, bohužel. Proto si v práci občas připadám jako magor, že ze všema vče černé na bílém. Slovo nemá váhu. A to bohužel i ve vztahu, proto jsem zastáncem pravidel - klidně černé na bílém - v 50ti odstínech také měli smlouvu - proč ne? :-) 

Předmanželská smlouva - samozřejmost. Ale o tom příště - například svatební sliby - super krása! Jelikož chci tajnou svatbu ve dvou, nebude moc možností před kým se totálně znemožnit :-))) Takže - moc jim fandím. Jasně, pojďme si vyznat lásku a říkat tomu "svatební slib". Jsou o vás, ne fráze, které se čtou 5x denně všem stejně. 

Ale nikdy neslibujte něco, o čem již na začátku víte, že nesplníte. Není to fér vůči tomu kdo stojí proti vám a důvěřuje vám.


Takže pánové - dámy, neslibujte, realizujte a mile se překvapujte... odměna je jasná... Vděk, láska, překvapení, obdiv k vám, úcta, respekt, hrdost na polovičku, která je jen a jen vaše.
Můj svatební slib bude jednou dělaný přímo na něj a jelikož teď ještě nevím kdo bude ten šťasný:-))), tak nemohu psát o něm. Ale jedno vím jistě, jednou slíbím: když bude potřeba slov, řeknu svůj názor, když bude potřeba ticha budu mlčet a dám jen svou náruč.

Budu vedle něho stát, když se budeme spolu smát i když budeme plakat, protože ať budeme cítit cokoliv společně, prožití bude krásnější - ulehčující. Nikdy se nebudeme cítit sami, nikdy ho nebudu brát jako jistotu a samozřejmost, protože tou nikdy nebude. Ale budu vždy věřit, že jí bude chtít být.

A vzhledem k tomu, že jsem řečník - pokud tam není moc lidí:-))) Bude to delší... Bude to pravdivé... Bude to z lásky... A bude to vše co dodržím...

Takže neslibujte - Neubližujte... Překvapujte  -realizujte - HNED :-) Ať v osobním či pracovním životě.


pusy všem, s láskouVaše MEG