III. Milovat nestačí.

....Byl jednou jeden kluk jménem Chris.

Užíval si života plnými doušky... Byl mladý, byl šťastný a měl vždy vše nač si vzpomněl. Dům, krásná auta, luxusní život mohl mít nač si vzpomněl krom Lásky, kterou nechtěl. Tvrdil, že milovat jsou jen komplikace a tak si užíval...

Vystudoval, převzal rodinný podnik a i když byl pařmen co to šlo, tak svou úlohu zhostil na výbornou...

Užíval si - nemiloval, jen žil... Žena střídala ženu jako dny noci.

ČÍm více zážitků, tím lépe...

Až do určitého dne...

Jednoho dne se také dozvěděl o Stejzi... Jedna z jeho přítelkyň k němu přišla a řekla, že má pro něj ženu jeho života... Začala ji popisovat do posledních detailů... Ukázala fotku a Chris si dal cíl... Tu holku musím mít. To ale ještě netušil jak těžká a trnitá bude cesta ke Stejzi. To ještě ale neznal k tomu všemu postoj.

Zatímco on o ní snil, ona se o něm prvně dozvěděla...

Byl horký den v Karibiku a na ostrově Moi, Stejzi přišla z jógy domů a tam seděli rodiní přátelé, Tie se svou rodinou sedí u rozpáleného bazénu a užívají si krásného klidného dne...

Nikdo netušil jak moc jim všem tento den změní za pár let život...

Stejzi si sedne k nim a vypráví o józe a kdo tam byl a nebyl. A že tam chodí nová milá rodina. Najednou Tie vykřikne - "vždyť to jsou naši přátelé... Mají dva syny. Na józe jsi viděla toho mladšího. Ale my už tě nějakou dobu chceme představit tomu staršímu."

Stejzi se jen začne smát a řekne: "prosímtě nech si své seznamování, jsem zasnoubená a šťastně zadaná - nic nebude..."

Přesto si ale o Chrisovi nechala vypravět. Pak jí o pár dní později přišla jeho fotka, která se u ní i ohřála v telefonu nějaký ten den než spadla do koše...

Z nějakého důvodu se jí zapsal do mysli, ale ne tak, že by na něj intenzivně myslela. Prostě o něm věděla. Ne snila. Neměla ho jako sen ani cíl... Měla svůj krásný život, který si nechtěla ničím a nikým narušovat...

O několik týdnů později byl teplý večer a Stejzi s maminkou jely k Tie na kafíčko... Bylo tam dalsich spoustu znamich a zabava byla v plnem proudu.

V jednom okamžiku jen tak letmo Tia řekla: "přijede Chris s rodinou na kafíčko za chvilku."

Stejzi chytala paniku... řekla mamince ať rychle dopije, že chce jet domů. Maminka nechápala, ale cítila, že to není dobré a že tedy jedou. Slušně se rozloučili s tím, že musí. Stejzi přešlapovala a počítala vteřiny než se všichni rozloučí a pochopí, že najednou se tak spěchá domů.

Ještě si poslechla větu něco ve slova smyslu: "taková škoda, zase se mineš s Chrisem. Vážně nechceš chvilku počkat? Musí tady být každou minutu..."

Stejzi řekla NE a spěchala do auta...

Až v autě si řekla tehdy: ufff pryč.

Maminka nechápala a jen se s údivem koukala. Snad se tehdy Stejzi s Chrisem minula v bráně... Ona zahlédla jeho na motorce a on ji v jejím velkém Jeepu...

Týdny střídaly měsíce, měsíce najednou roky...

Vždy když se setkala s Tiou, slyšela co Chris, jak se má, jaký má život...

On byl Tie blíž, takže měl o Stejzi častější informace a zprávy... O tom že zrušila zasnoubení, vybudovala fungující prosperující firmu. Občas ji zahlédnul v mediích nebo někde na sociálních sítích.

Byl přesvědčen i přes všechny nepřízně osudu které se mu začaly dít, že bude s ní. Ona je jeho cíl - ona je ta Pravá...

Dny, měsíce, roky plynuly a jednoho dne Tia vypráví, že Chris je na dně. Že měl zranění ze stresu, protože jedna z jeho aktuálních slečen přišla jednoho podzimního dne s tím, že je těhotná.

V té chvilce se mu rozplynul svět snad i jeho pohádka o krásném životě se svou vysněnou.

Jako dobře vychovaný z dobré rodiny se ke všemu postavil čelem a snad i když mu to tenkrát přišlo jako zlý sen, dnes je za svou nechtěnou kapičku lásky rád...

Stejzi si příběh poslechla a s čistou klidnou hlavou jela zpět vstříct svému životu...

Občas si na něj vzpomněla někde v hlavě, ale to bylo vše... Za dalších několik návštěv se dozvěděla o jeho svatbě. O tom jak Tia stála po jeho boku a musela přihlížet nejhoršímu dnu jeho života... Musela přihlížet křivdě, žištnosti a vypočítavosti. Vyprávěla Stejzi o příšerné svatbě kde nikdo snad nebyl šťastný.

Možná jen to malé stvořeníčko Adi, který neměl z ničeho rozum...

Stejzi si opět poslechla příběh a s klidem, možná lítostí nad lidskou bolesti a osudy...

Sama v té době řešila rodinnou situaci, kdy si osud začal hrát s tím nejcennějším a to zdravím jejích milovaných...

Začal podzim a Stejzi byla 24 hodin denně v práci. Budovala několik nových imperií do toho začala pomáhat, starala se o rodinu a nebyl čas na kafíčka nebo navštěvování s rodinnými přáteli... čas ani myšlenky. Stejzi prožívala bolest. Byla daleko od toho koho měla v srdci. Nemohla nechat rodinu ani impéria samotně bez ní...

Dny jí utíkaly mezi prsty za okny kanceláře...

Přišel den a Stejzi se nezvedla z postele. Tělo řeklo DOST. Po návštěvě nemocnice se Stejzi nebojácná bojovnice opět přesunula do kanceláře kde s údivem snad i lítostí na ni všichni nevěřícně koukali. Vše musí jít dál. Nic se nezastaví. Stačí že stojí můj osobní život nemůže i práce...

Její láska byla daleko a Stejzi byla pod velkým tlakem ze všech stran...

Pred Vánoci si řekla, že to zabalí o den dříve a přesune sebe a plné auto napřed do hor kam stejně přijede zbytek její velké rodiny. Věděla jestli něco pomůže a nabije bude to právě tam... Vánoce nemá ráda snad proto, že to v ní bylo vypěstováno nebo že se zima hodně let trávila na kouzelném ostrově Moi. Ale letos to nešlo. Stav jejího blízkého nebyl na dlouhý let připravený.

Vánoce prožila v klidu v náručí milovaných v modlitbách víře v krásného nového roku a knihou...

Před Silvestrem ležela v gauči zachumlaná do deky s čajem. Četla knihu když tu najednou přišlo osvícení v podobě myšlenky: Chrise zapojit do jednoho ze svých impérií v rámci spolupráce... Vzala telefon, napsala Tie o kontakt, která ho během vteřiny poslala. Hned potom kontaktovala Chrise, že předala Stejzi kontakt...

Měl radost, těšil se a zároveň netušil co bude...

Stejzi si řekla, že nový rok bude ten nejkrásnější v jejím životě a že vše pracovní nové začne řešit, až právě v tomto roce. Hned na začátku roku se pustila plna sil do práce. Stejzi seděla v kanceláři a vyřizovala hovory, když přišlo i na hovor s Chrisem. Telefon pípnul asi 2x když z druhé strany se ozval on.

Představil se celým jménem a řekl: "Dobrý den."

Stejzi se pousmála a řekla: "Ahoj Chrisi...Stejzi od Tii...Vzala jsem si na tebe kontakt, ráda bych navázala spolupráci...Byl by možný meeting?"

Ihned souhlasil...

Řekla mu, že 12.1 má cestu jeho směrem... Pozval ji do hotelové kavárny.

Souhlasila. On také.

Dále šly dny normálně. Nebyli v kontaktu, ani neběhaly u Stejzi myšlenky k němu.

Řešila v sobě ukončení jedné z Lásek. Novou slečnu na pozici její pravé ruky a měla před sebou narozeniny... Den po narozeninách přišel Osudový den a ani nevěděla jak moc ten den výjimečný bude. Cítila se vnitřně unavená, ale i přesto prý zářila jak září jen ona. Chris byl její poslední schůzka ten den...

Když dorazila do hotelové kavárny, nikdo tam nebyl. Usadili ji do salónku... Začala vyřizovat pracovní maily když on přicházel... Usmíval se a ona si říkala ve své hlavě, že bude milý... Podali si roku polibil ji na tvář a usmál se. Usadili se ke stolu... Ona pila čaj a vodu ... On pil kávu a vodu. Povídali si... O práci, o životě...

Když jí proběhlo hlavou, že je to po dlouhé době zajímavý člověk, který ji dokonce baví poslouchat.

On byl lehce nervózní a vyprávěl, mluvil... A pak řekl věta, která jí zůstane navždy v hlavě a snad se vypsala i do srdce. Vyhýbala jsi se mi... Utíkala předemnou...Usmála se... On se ujišťoval zda-li má vše, nemá hlad atd. Vlastně celý ten meeting se smáli...Úsměvy střídaly pohledy, pohledy úsměvy...

Pak se podívala na hodinky a došlo jí kolik je vlastně hodin... Omluvila se... že má před sebou ještě návštěvu u Tii a cestu domů. Doprovodil ji ven a tam si ji přitáhl, chtěl políbit. Nedala se. Taktně mu podala ruku, políbila na tvář a řekla: "díky, uvidíme se..."

Stejzi odjížděla s milým pocitem z dobrého a pozorného muže, který nebyl její typ, ale byl nečím výjimečný a jiný.

Tia měla radost, že se konečně setkali a jejich schůzku možná prožívala více než oni sami...

On se hned informoval co na něj Stejzi říkala... A věděl, že už ji nesmí nechat odejít... Ona z toho měla dojem pracovní a po lidské stránce dobrý...Nic víc, nic míň... O víkendu se slavily dodatečné Stejziny narozeniny a ona se tam o Chrisovi zmínila. Dokonce ho chtěla na "kamarádskou výpomoc "dohodit jedné ze svých přítelkyň... Neměla ho plnou hlavu, ale byl v ní. On jí plnou hlavu měl. Pořád myslel na její úsměv, vlasy a vůni. Po tolika letech ji nemůže nechat odejít... Napsal jí... Zdvořile - jak se má atd. Pak znovu a znovu... Chtěl ji vidět, ona ale neměla čas... Pak posledního ledna v den maminky narozenin opět byla v jeho městě pracovně a opět měla jednu schůzku za druhou. Řekl, že počká, že chce alespoň kafe... i když rychlé... Šli do kavárny... povídali si a ji tížil a trápil cas. Musela spěchat domů, kde byla b-day party maminky...

V kavárně si řekli něco více o osobním životě, občas ji pohladil po ruce a koukal na ni tak jak by si každá žena přála, aby na ni muž koukal. A i když to bylo prima, omluvila se, že spěchá. Doprovodil ji k autu. Otevřel dveře, aby si mohla položit u spolujezdce kabelku... Stáli u vozidla a najednou se to stalo...Vzal ji pevně do náruče, chytl její vlasy a začal ji líbat...Podlehla mu...

A i když se mu z neznámého důvodu vyhýbala a chtěla s nim mít vztah pouze na pracovní lajně, nešlo to... Jeho rty byly pro ni stvořené... Usadil ji do auta... Sedl do svého... Zamával... Usmál se...Jel domů a byl šťastný... Začal se mu plnit jeho dávný sen.

Ona jela domů, byla šťastná, ale zmatená. I když věděla od počátku o jeho situaci, neznala ji od něj a nechtěla se pouštět do věcí o které vždy moralizovala a bránila se zuby nehty jiným velkým rybám...

Volal jí, že už ji nepustí. Psaní nabíralo na obrátkách. Řekl jí, ať si zařídí volno, že ji bere na dovolenou na jejich ostrov do Karibiku...

Cože? Vždyť jsme se viděli jednou... dobře, 2x... Smůla, v mailu už byla letenka do první třídy s datumem za pár dnů odlet. Šťastná? Ani v nejmenším... bála se... všeho a všech. Neznala jeho lidi okolo něho, krom Tiu, která tam byla ve stejnou dobu také. Nevěděla jak se bude chovat, jak ji budou všichni brát, jak bude chutnat, jak vše bude probíhat. Co když a co když...

To jediné jí běhalo hlavou: "co práce, co mé holky.."

Naštěstí má vedle sebe tu nej rodinu a přítelkyně, které ji uklidnily, podpořily a řekly: "nekoukej do prava, nekoukej do leva - jestli je tvůj osud, stejně už neutečes..."

Vzpomněla si na vědmu, která ji v novém roce předpověděla osudovou lasku a začátkem budoucího měsíce hodnotný dar... Vzpomněla si a zarazila se...láska, dar - to není možné... Jak to mohla vědět... Jaké zděšení přišlo později, když zjistila, že vědma už před x měsíci mluvila o něm a popsala jeho i jejich drama do posledního detailu. Pořád si jen říkala, že to není možné. V mysli měla svou lásku v dálce a říkala si, že tohle nemůže být pravda. Než odletěla, její tehdejší láska ji zvala na 2 dovolené - neletěla, nemohla pracovně. A dnes víme, že to nebylo o práci, ale asi jen proto, že to tak být jednoduše nemělo... Jejich třetí setkání bylo ve VIP salónku v letištní hale... Políbení, radost, střetnutí...Nervozita... Chvění... On šel pyšně a sebevědomě vedle ní. Postaral se o maximální servis.

Když seděli v lounge, ona měla radost, že je tam s ním. Neřešila nic a nikoho. Byla šťastná, on zářil, pořád ji pusinkoval, líbal, objímál, držel, hladil. Měli před sebou dlouhý let... Pili, hráli karty, smáli se, udělali první společnou fotku, atd.

Byl to let v nebi a to doslovně, pro oba.

Nemohl se dočkat až ji bude mít jen pro sebe a v náručí. Ona měla stále vnitřní strach, ale už ne z něho, ale jake to vše bude... Bude to vážně taková pohádka nebo to bude totální průser? Nevěděla... Netušila... jen doufala...věřila...Nemyslela na to co bude zítra. Neřešila nikoho a nic. Jen si užívali každou společnou minutu, která jim byla dopřána...Po příletu na ostrov to opravdu začala být pohádka. Staral se o ni jako o královnu a všechen jeho personál okolo ní... Nosil ji na rukou... V náručí... Pečoval, líbal, mazlil... Druhý den přišel Valentýn. Krásný den plný koupání, masáží, plánu a i překvapení.

Stejzi přišla do pokoje a měla od Chrise na posteli puget růží...

Když se vrátil z Golfu následovalo poděkování, políbení a romantická večeře...

Následně romantická cesta domů plná slov... Dotyky střídaly polibky, jiskřeni, vzrušení - vzrušení třes... A pak se to stalo. Jejich duše, jejich těla splynula v jedno... Chutnala mu jako žádná jiná a on jí. Bylo to tak krásné a tak plné vášně a lásky, že oba věděli, že už nechtějí nic a nikoho jiného.

Následovala pár týdnů plných smichu, lásky, milování, péče, mazlení, výletů, nákupů, pařeb, ale i klidných večerů jen v náručí u filmů... nebo mluvení o všem. Vznikla mezi nimi okamžitá důvěra a otevřenost. Mluvilo se o všem, nic nebylo tabu. Chtěli jen o sobě vědět vše s pravdou. Historky střídaly práci, práce rodinné vztahy, atd.

Koukala na něj s respektem, úctou a obdivem. Prvně k muži...

On jí byl totělně fascinován, přišla mu dokonalá, od vůně, po smích, postavu až po Lásku. Nebylo tam žádné ale... Všichni je brali jako pár a nikdo se na nic neptal. Viděli jak oba září a neřešili co bude po návratu. Teď je teď a je to dokonelé. Pro oba.

Překonání Stejziných strachů od motorek až po plazy..

Ty propovídané chvíle byly neuvěřitelné... Jednoho večera jí řekl, že nemiluje - nemiloval a milovat nechce, že si to pro svoji ochranu zakázal. Stejzi byla v šoku snad i koncentrovaná a jen se smála, ale lítostí k němu. Jak si můžeš zakázat to nejkrásnější co lze cítit - to o čem se píší knihy, to o čem lidé píší scénáře na filmy. To po čem každý sní a modlí se, at to má. Nemůžeš si tohle zakázat - citit - láska je dar jenž bůh nám dal. Opravdová láska se musí prožít naplno každou vteřinu a každý den za ni člověk musí být vděčný...řekla Stejzi.

"Co odpovídáš, když Ti někdo řekne miluji Tě?" "Děkuji..."

Úsměvné a zároveň pro Stejzi smutné a šokující... Krásné dny plynuly... Vidění, prožití, zažiti něčeho nového...cca 2 týden rozhodli frčet na druhou stranu ostrova za její domovinou... Cestou se stalo něco co se mohlo proměnit v neštěstí, ale stalo se ve štěstí.

Nepozorný turista v autě málem sejmul jejich motorku, protože místo na cestu koukal do mapy. Stejzi křičela. Chris zareagoval pohotově a srážce zabránil. Popojel a zastavil. Sestoupil z motorky a vzal Stejzi do náručí, kontroloval jestli je v poradku a jediné co si přál, aby se přestala šokem třást a plakat. A v té chvíli to přišlo... Uvedomila si, že je zamilovaná a že on je její osud bez kterého už nechce být. Protože ji bere takovou jaká je po všech směrech. Takovou ji miluje, zbožňuje a takovou ji chce navždy. Bez manipulace, změn je pro něj dokonalá.

Po uklidnění a několika polibcích cesta pokračovala na Stejzin dům a pláž, kde prožili to nejkrásnější dopoledne. Plné lásky, radosti, smichu a milování...

Věděla, že se zamilovala, že ho miluje a věděla, že je to mega průser, ale neřešila to... Cítila, že citi to stejné a racionálně si říkala, že to doma ustanou vzhledem k jeho komplikovanému životu. Nestalo se. A jestli to do teď pro Vás byla pohadka, tak teď nastane pořádné vzrůšo.

Věřte mi, kam se na ty dva hrabe telenovela...

Na rozloucenou si dali v letadle svůj song. Ona plakala, on ji dokola opakoval, že tohle není konec, ba naopak začátek jejich společného života. Chtěla být rozumná, ale nedokázala bez něj být...

Dny střídaly noci na telefonu. Nebyla noc bez zprávy na dobrou, ráno bez zprávy na dobrá ráno. Chris jí neřekl jinak nez Lásko nebo kočičko... Denně minimálně 5x jí opakoval jak ji zbožňuje, že je jeho svět...

Bránila se a zároveň se i bála... Jak tohle může dopadnout  - musí být rozumná. Má práci, odpovědnost za lidi, rodinu a nemůže trápit cizí lidi, kteří na jejich lásku nějak dojedou. Poslíčkové si předávali kliky. Drobné darky střídaly pugety květin po hodnotné dary.

Plnil jí vše, co na očích jí viděl nebo by myslel, že si přeje. Nemohli jít na ulici a ona říct: "to je pěkné!" obratem to měla...Všichni jí tiše záviděli a přáli jí její lásku.

Neustálá myšlenka na to jak si vzájemně dělat jen radost byla neskutečná.

Pohled na Stejzi v praci byl az někdy otravný - koukala do telefonu a culila se jako měsíček na hnoji a na druhé straně konverzace to nevypadalo o nic lépe. Měli cíl, měli plán, chtěli to stejné. Sebe... Být spolu - milovat se. Chtěla se o něj starat, uzdravit ho, pečovat, milovat.

On ji hýčkat, plnit jí vše co ji na očích vidí, stát po jejím boku v dobrém i zlém, stoupat vedle ní a být ji oporou v každé minutě plné jejich životní lásky. Ano, takove byly jejich plány, sny a přání.

To nejkrásnější co si vzájemně mohli davat si dávali každou vteřinu od rána po celou noc. Protože ač je to neskutečné, tak ti dva jsou na sebe a sebou tak propojeni, že jsou spolu ve snech. Cítí, když se jednomu nebo druhému něco děje. Takže i když spolu nemohli být fyzicky, byli spolu duševně 24 hodin.

Návrat do Česka měli koncem února a hned za pár dní je čekal další společný výlet...

Hotel, víno, láska, romantika, večeře, klid...

Klid nebyl - bylo to divoké...

Jako celý Chrisův a Stejzi milostný život ve kterém si rozuměli na 1000%.

Téměr vždy když se viděli po pár dnech, pouštěli věci z rukou a jen si padli do náruče plné lásky, něhy, vděčnosti a vzrušení... Po krásné romantické večeři plné mluvení odevzdání kalhotek se přesunuli na pokoj kde se začali milovat... V jednu chvilku se na něj podívala a řekla: "Zbožňuji TĚ..." On jí řekl: "Já Tebe ne... Já Tebe miluji. Miluji Tě nejvíc na světě"... a pokračoval v milování...

Ona mu po chvilce řekla to samé... a místo jejich zbožnuji Tě, bylo už jen samé miluji Tě a to pořád...

Zakázal Stejzi darky a překvapení. Od toho prý bude on a on bude šťasný když ona bude šťasná. Ale to by nebyla Stejzi kdyby mu neodporovala a nedělala přesně pravý opak... nedělala to schválně, jen viděla kolik on dáva a jak málo dostává, tak mu to chtěla dát o to víc...

Byl po tolika směrech v jejich očích tak zanedbaný... Následovali jeho narozeniny. Dárky, luxusní, hodnotné na míru dělané dárky přímo pro něj... Wau... Večeře... B-day prskavka... Projížďky nočním městem atd.

Láska... nechtěli být bez sebe, už to neuměli... O pár dní později se opět setkali na letišti, letěli na výlet do města lásky. Chris mluví plyne několika jazyky a z toho jeden je i francouzština... Na letišti čekalo auto Jeep kvůli ní bílé... A ona se citila jako princezna.

Krásný hotel, krásné město, krásný on, krásná ona, krásné překvapení - hned po příjezdu ve formě dárku pro něj, láska, výlety, večeře, procházky, povídání, polibky, láska, láska, láska.

Lidé se na ně dívali a usmivali - důvod? Úplně jsem Vám sem zapomněla napsat jednu podstatnou věc. Jsou to oba krásní lidé a když jsou spolu, jsou jako vystřiženi z Cosmopolitanu. On vedle ní kvetl, nechtěl jí dělat ostudu, takže se ptal jestli si může vzít to či ono k ní. Ona za to byla ráda a cítila snahu vedle ní vypadat dobře a nedělat jí svým způsobem ostudu.

Paříž, město plné krás, ale největší tam byli oni dva.

Jejich láska byla větší a větší a už se začala plánovat budoucnost s tím, že Chris opustí ženu, kterou nikdy nemiloval, ale váží si ji protože je to matka jeho dítěte, i když neplánovaného. Stejzi k ní nikdy necítila negaci, zlobu, odpor. Ba naopak si přála, aby se nikdo z účastněných netrápil a vše proběhlo v klidu bezbolestně.

A možná kdyby v tom byli jen oni 3 a půl, bylo by tomu tak. Ale osud to chtěl jinak a vrhlo se do toho vice účastněných. A ač se vědělo, že to bylo myšleno maximálně dobře, nemělo to tak být. Tak a teď začne to drama.... Všichni účastnění jsou dospělí a nikdo nemá právo jim řídit nebo zasahovat do života i když to myslí sebevíc dobře. První naše bouře a vkročení do našeho vztahu bylo právě v osudný den, kdy se Chris se Stejzi vrátili z Paříže. Tolik slz, bolesti... Ona plakala, on plakal a bál se, že ji nechce ztratit. Bál se ztráty, měl v sobě hněv... ona chtěla klid bez hádek, útoku a napadaní...

Pro oba bezesná noc...

Pro něj uvědomění si, že bez ní vážně nemůže žít.

Ráno přišly květiny. Donesli jí je k posteli ze které bolesti nemohla vstát... ležela, plakala... na kartičce bylo jen: "zapomeň prosím, na včerejšek a pojďme myslet a plánovat naše společné zítřky..."

Stejzi trucovala, ne že ne.  Ale ne proto aby byla zajímavá. To ona je i tak... Bála se že ho ztratí, bála se když viděla jak trpí, nechtěla být napadená, nechtěla bolest, nechtěla útoky, nic z toho.

Bála se toho co bude a nechtěla nikomu ubližovat, tak se chtěla stáhnout. Nedovolil jí to. Neptal se jí. "Prostě NE! Jsi má, já jsem tvůj a my dva spolu ty, já, naše láska zvládneme všechno. Už nikdy nedovolím, aby jsi plakala, nebo jsi se trápila" řekl Chris a ona mu bohužel uvěřila.

A i ta nejracionálnějsi, soběstačná slečna podlehla tomu nejcennějšímu - Lásce.

Následovaly týdny, kdy se vydali co to šlo i jen na pár hodin... On měl hodně práce, ona taky...

Paradoxně si to vynahradili na pracovní cestě po světě na Facetime...i časové rozdíly pro ně neexistovaly...Dny, noci, plánovali si jak to bude. Jak předělají dům. Jaké si koupí nové auta. Kam budou jezdit na výlety, dovolené a kam chtějí v práci dojít. Stejzi přišla s nápadem dalšího studia...

Chris je ekonom po všech směrech, Stejzi anděl co by klidně zadarmo zachraňoval svět i lidi kde by to šlo.

Věděl kolik už teď toho na ní je, proto jí řekl, že ji v jejím rozhodnutí podpoří, ale že chce vidět, že zvolni, udělá si čas na sebe, na něj a nebude vše dělat zadarmo. Nešlo o peníze těch mají oba dost, ale o princip. A tím, že je Chris první muž s kterým Stejzi nikdy nebojovala, protože nebyl důvod od dominatnosti po ego - řekla "Ano miláčku, slibuji."

Stejzi je prostě opak normální holky nebo ženy. Vstává v 5 hodin, cvičí, má 3-5 praci, aktivit navíc, řídí "svět", zachraňuje svět a do toho má doma vygruntováno, vše srovnáno, protože je to perfekcionalistka po všech směrech a ještě vám s lehkostí udělá salát, naleje sklenku vína a bude se smát. Mezi tím vypere pračku, vyndá sušičku a ještě má na uchu telefon...

Multifunkční žena-robot-prostě 100% ve všech směrech. Můj vzor... To je jedna z věcí kterou na ni Chris miluje, je na ní pyšný, obdivuje ji jak v kuchyni, tančí jen v tričku s lehkostí a připravuje mu samé dobré věci.

Spí ty dva někde? Za poslední rok téměř ne... Spolu téměř vůbec...

Po navrátu z dlouhe pracovni cest následoval prijezd prvni jeji naruc laska a pak vyřešení posledni za terasy v jejich vztahu z jeji strany. Vedela ze ublizi vedela ze to bude bolet,ale stalo ji to za to a tim, ze to rekla narovinu primo bez vytáčel dnes je ta "překážka" super kamos.

On byl přesvědčený a rozhodnutý začít řešit své překážky a problémy. Chtěl to on sám za sebe, protože už nechtěl být bez ní...

Miloval ji den ode dne víc a vic. A ona cítila to samé...

Když spolu strávili první květen, lásky čas plný dárků, radosti, lásky, něhy, polibků a takového toho klasického domácího blbnutí, válení ani netušili, že to je jejich poslední klidný vikend. Další totiž Chris oznámil zamilovaní do Stejzi s tím, že vše vyřeší, budou spolu a budou si plnit svou pohádku o které snili společně. Netušili co přijde a bude následovat. Křik, řev, intriky, vydírání, manipulace, lži atd.

Chris byl na dně z toho všeho nátlaku.

Stejzi mu chtěla být oporou. A přála si jedině klidně chudého, bez aut, domu ,majetku kluka. Ale jeho, jen jeho v klidu. Byla znechucená a smutná z toho co zoufalí lidé dokázali udělat. Tlak, intriky, lži, manipulace, faleš přišla i od přátel a dokonce od člověka, který je seznámil a tolik let dával dohromady.

A Stejzi došlo co jí Chris neustále opakoval. Lidi jsou kurvy, svině - jak jde o peníze nikdo nekouká doprava doleva. Kde se nakrmit, přiživit drbem atd.

Stejzi z tohoto byla vždy otrávená a znusená, protože ona žije celý život v jiném světě, má okolo sebe všechno bez toho zlého... Ona má všechno se vším tím odporným.

Stejzi už byla zoufalá z toho jak ho viděla trápit, plakat. Chtěla mu dát čas a klid... Naivně si myslela, že to situaci odlehčí... Nejen že ne odlehčila tim, že se odmlčela, ale dokonce dopustila aby oba bez sebe trpěli. Nespali. Chodili jako těla bez duše... Chris to po 6ti dnech nevydržel a napsal chybíš mi...

Ona jemu: "ani nevíš jak ty mně..."

A následovala s Chrisovo strany taková vyznání plné lásky, hodinové telefonáty plné omluv, lásky a snad vynahrazení těch nekonečně dlouhých 6 dní... Pak hned 2 dny na to přišlo střetnutí. Měla v plánu mu dát pěstí facku... Místo toho si padli do náručí a dlouhých 5 min se líbali... A ona mu znova podlehla...

Už věděli že tato situace je nevyhnutelná... Musí se vyřešit. Všichni o nich vědí, ji každý sleduje, jeho jen každý napadá, tlačí do rozhodnutí, vydírá... Pláč, stres, křik...

Stejzi byla nucena odcestovat na pracovní cestu na kterou ji ještě vyprovodil na letiště. Co však netušila, že to bude naposledy co ho uvidí... věděla, že přijde na jiné myšlenky.

Na letisti Stejzi dostala dárek, ale ještě předtím si vyznali lásku a domluvili se, že než se Stejzi vrátí, bude vše vyřešené...Vyzvedne ji na letišti a odveze ji domů k nim do jednoho z jejich domovů po světě.

Nechala to čistě na Chrisovi, jediné co věděla, že už nechce být v této bolesti a nechce koukat na to jak její milovaný trpí a je trápen...

Každý den si volali, psali, smáli se a opět plánovali budoucnost... těšil se na to jak mu na letišti skočí do náruče... na jeho dotyky, polibky, lásku... Vše probíhalo v poklidu, až do jednoho večera...

Určité okolnosti teď... Lidé... Ho donutili vzdát se lásky... i za cenu toho, že budou koukat na to jak je nešťastný přihlížet tomu, že žije v životě bez lásky bylo to nevyhnutelne. Za chyby se musí platit a tohle je ta daň za "chybu" z mládí.

Stejzi nebyla schopna slov. Cítila jen lítost k němu v jakém bude žít vztahu a životě. A zmohla se jen na "přeji ti hodně štěstí". Hlavně ať jsi šťastný. Nikdy ho neslyšela takto na dně takto plakat. Prý lituje už teď svého rozhodnutí a postavení se k celé situaci, ale byl donucen, prostě musel...

Opakuje jí dokola že jí miluje, že je žena jeho života a ona jen pláče. Kouká na nebe, hvězdy a pláče. Necítí nenávist, cítí jen bolest, lítost a lásku...

Loučení střídá vyznání a pak přijde do úplného rozloučení kdy se musí říct sbohem. To slovo které si nikdy neřekli. On pořád opakuje: "řekni mi něco lásko moje." Ona odpovídá jen: "neni nic čeho bych litovala a není nic co bych zapomněla říct..."

Víš vše... od toho jaká jsem až po to co k tobě cítím.

Nelituji, děkuji a musím říct sbohem i když je to to poslední co chci říct, musim.

Ty musíš dát člověku kterého jsi nikdy nemiloval a milovat nebudeš šanci, aby jsi nepřišel... Já musím Ti jen přát, aby to vyšlo a někdy jsi miloval, tak jako mě alespoň z % a nebyl s člověkem z nutnosti, ale z lásky, protože potom i to dítě září.

Navždy tou největší láskou, Tvoje Anastázie - Stejzi.

Konec? Nebo začátek?

Necháme se překvapit co Stejzi a Chrisovi osud nadělí...

A proto jsem již na začátku psala: Milovat nestačí...


Pusy všem, s láskou, M.E.G