IV. Žárlivost

Žárlivost...

nooo s věkem to nějak odchazí... já celkově s přibývajícím věkem jsem nějaká moc tolerantní oproti těm mým kuřátkům co mám v bandě :-)

ale víte čím to asi bude?

Chci mít taky svůj klid... Chci jít s mýma holkama na víno bez hlášení nebo stresu v kolik musím být doma. Chci cvičit, číst si - to vše co jsem dělala i když jsem měla ten čas být singl...

Takže žárlit? Jooo, ale jen když to cítím vnitřně...Ženský instinkt se nikdy neplete... Žena žárlí na citovou investici...Muž na sexuální...Tak to je a tak to bude vždy... Žárliví lidé jsou nevyrovnaní a bojí se že prijdou o toho druhého, jsou na něm nezdravě závislí, fixovaní a jsou nejšťastnější pokud ten druhý žije, dýchá jen pro ně...

Už teď když to píšu si říkám jak je to strašné a jak jsem v tomto já nebo i mé holky mohly žít tolik let... No, dál pokračujeme - nej školy života:-)

Ano, možná to nebylo myšleno zle... ano, možná to byl projev největší lásky, ale není to normální... nelze žít v neustálém strachu co zase přijde...

Kde jsi byla? V práci? Přišla jsi o 5 min později! S kým jsi kde co dělala!? S holkama ven nepůjdeš, to jsou kurvy... Kam koukáš? Na toho chlapa? Líbí se ti? Mohla bych s tím co jsem zažila - nebo mé holky pokračovat do aleluja...

Muži narozdíl od žen nemají vnitřní instinkt tak silný a nejsou vnímaví,

proto když svému chlapovi řeknu: "zlato, ta je z tebe úplně paf", on na mě nevěřícně kouká a říká: "neee!" - Jdu do vývrtky... Jo! Já se tě neptám, já ti to oznamuji. To vidím a cítím. Asi ne pro mě ohrožení, ale jak ve mně někdo spustí tento reflex, je to zle :-).

Ale jen kdyby to bylo ohrožení, tak se trápím nebo to řeším... jinak jsem ráda, když mám po svém boku muže který se líbí i jiným ženám...protože si vždy řeknu: "juuu a je můj:-)"

Teď ještě aby ten chlap s tím uměl pracovat a zacházet....:-)

Vždy říkám: nedělej to co nechceš ať dělá někdo Tobě. Takže když vidím kluka co má vedle sebe ženu v obchoďáku, autě a kouká na mě nebo se dokonce za mnou otočí, říkám si: "Já být tou ženou, dám mu pěstí" A řeknu: "tak si za ní jdi...:-)))"

Jasný, podívej se - nenápadně nebo i řekni: "ta měla krásné vlasy", já také řeknu: "jee ta má krásné nohy"- vždy mi je na to odpovězeno: "neee fuj, moc hubený:-)))" Nebo ten má krásnou mikču, ale taktně...

Ne, že po tom člověku slintám a urážím tím toho kdo stojí vedle mě...

A věřte mi nebo ne... jeden z mých ex byl chronicky žárlivý na všechno a všechny a říkám vám - v tom vztahu zůstat - už nejsem na tomto světě... zabil by mě, nebo já raději sebe... protože psychický teror jako je například i žárlivost je brutální...

A ještě předtím než tento článek ukončím, si tady položíme nahlas otázku:

"Jde mít kamaráda nebo kámošku bez sexu?"

U mě jasně, ale neříkám, že by si žádný můj kámoš nedal říct:-)))) Je v pořádku mít kámoše? Pro mě ano... Je v pořádku aby váš partner měl kámošky? A už narážíme! - To málo kdo zvládá...

Ale když chceš mít kámoše - musíš jemu tolerovat kámošky.

Aha... takže na tohle si odpovězte a hned ze startu řekněte, protože žárlivost rovná se nedůvěra - nedůvěra rovná se nevyrovnanost - nevyrovnanost rovná se na prd vztah.

Takže i když máme za sebou chorobně žárlivé, despotické, narušené, majetnické, usurpátorské , manipulátorské despoty... Vše jsme zvládly... A dalo nám to ty nej školy života, které Vám ale nedoporučuji... Dost dlouho se z nich dostáváte...:-) A pokud na to přijdete hned na začátku... PRYČ! Bude to jen horší. Na tohle není omluva, na tohle není lék... To je v člověku... Bohužel... 

Je to porucha, kterou vždy odnese nejvíc ten co miluje, omlouvá a snaží se...


Pusy všem, s láskou M.E.G