XI. Patnáct let ve zlém snu

Příběh o domácím teroru, násilí a všem co jen je s tím spojené.

Brigit je 20 ti letá holka pracující jako kadeřnice...

Sven 27 letý kluk co dělá kšefty...

Láska na první pohled, asi jooo...

Ona jak by dnes řekla "mladá, blbá a zamilovaná do frajera, kterým pro ni v té době on byl..." Bohužel uz v té době jen pro ni... Ostatni viděli realitu, kterou ona nejenže neviděla, ale nechtěla ani slyšet... Hned od začátku vedle něj byla jiná, kontrolovala se, bála se, byla v neustálém střehu - už to nebyla ta free holka... Po několika měsících začala poznávat jeho pravou stránku, ale pořád to bylo s omluvou, že se to nebude opakovat nebo snad dokonce s tím, že si to zasloužila...

Sven byl velice konfliktní a problémový člověk...

Nikdy se nesměl opít, protože bylo zle... Nikdo mu nesměl oponovat nebo nedej bůh vzdorovat - vždy věděl vše nejlíp - všude byl, všechno znal a každý v jeho očích byl kretén nebo kurva...

Tak negativního člověka prostě nechcete ani znát, natož s ním žít...

První projevy jeho lability přišly hned na první dovolené, kdy ona se svou rodinou potkali tisíce km od domova známého, kterého neviděli pár let...

Byla radost, pokec, možná i rychlá sklenička... Závěr toho všeho? Je kurva která s ním píchala. I když i její vyšokovaná rodina se mu snažila vysvětlit, že je to známý všech a Brigit s ním ani nikým z rodiny nikdy nic neměla - bylo to marné...

Následoval další exces, kdy se u jejích rodičů opil a ona byla nucena jeho sportovní auto odřídit domů - v autě malou sestřenku a psa...

S autem jela prvně, bála se...On na ni neustále halekal a ona se klepala a byla vystresovaná...

A pak to přišlo - cesta plná děr - vyhla se jedné, ale druhé už ne...

Ozvala se jedna, druhá rána a oba elektrony šly k zemi...

Ona začala plakat...

On řvát...

Malé dítě vzadu klepat se a plakat...

Pes štěkat...

Co teď?

Tolik nadávek, tolik řevu, tolik hněvu, tolik zloby...Nechal ji to vyžrat do poslední vteřiny toho dne...

Jeho exscesy a výpadky byla nárazové - řekněme jednou za půl roku...

To, že denně musela odevzdávat peníze na korunu, vše zapisovat, vařit, nosit do postele jídlo, kafe, cigarety - to pominu, protože to bylo u nich normální - nezvednout prdel a nejít si nalít vodu... Nemohla nikam - nemohla nic, jen se o něj starat a žít pro něj...

Takže od jeho rvaček, kšeftů atd - tohle vše bylo na denním pořádku, včetně ponižování, srážení sebevědomí, kde by bez něj byla nicka z vesnice atd.

A mohlo jí 100 lidí říkat že tohle není normální - nenechala si to vysvětlit.

Bála se že bez něj bude nic, že je k ničemu... snad i že ji nikdo nebude chtít...

Krásnou, inteligentní, vtipnou, atraktivní ženu...

Když se spozdila o 5 min byl oheň na střeše - kde šukala!? Atd. 

Nesměla chodit na nehty, na kosmetiku, masáž, nikam... Kafe nepřipadalo v úvahu  - prostě nikam! Hlásit se a nárazové kontoly, telefony jí a její rodině... Po cca 5 letech přišla Brigita s tím, že bude svatba a nebyl člověk, který si neřekl "no to snad nemyslí vážně" a i když dnes uz přizná že věděl že to není dobré -  tenkrát věřila že to bude dobré, hezčí, že se to změní...

Jeho vyjádření k celé svatbě bylo něco jako: "joo, kousnu se a hold si ji vezmu" nebo tak něco... Opět ponížení jí a ze sebe udělat borce, který pro nikoho nebyl ani nikdy nebude.. Milovala ho - je to k nevíře, ale fakt ho milovala... Roky plynuly... Ona si vysnila v centru kavárnu, on viděl zdroj peněz, aniž by musel vstát ráno z postele, tak proč ne...

V práci byla od nevidim do nevidim - vše od A do Z si udělala sama... Dnes už víme, že to byl její únik... A možnost vyjít ven bez toho, aniž by se musela omlouvat nebo ospravedlňovat...

Když nosila domů peníze byl klid, když ne bylo zle.. od výhružek že jí to vezme a zavře, po noci plné deptání jak je na nic jak to neumí... Roky plynuly, kavárna získala jméno, ustálil se personál a přes veškeré eskapády to dávala...

Pak přišel zlom když začínala nabírat na síle a vidět realitu, že tohle není normální...
Jednoho dne se mu postavila s tím, že ho opustí...

Nejdříve přišly výhružky smrtí jí jeho pak přišlo odprosení, že už bude hodnej - vše bude krásné, třeba i jen že jí koupí dárek na Vánoce, který za celých 8 let nedostala - nebo dokonce i dovolenou!

"Ok, dám mu šanci", řekla si Brigit...

Jeli na dovolenou se známými. Vše se zdálo být v klidu - do té doby než se opil a prvně ji napadl pěstma a fackama... Musela být přeci potrestána za to, že chtěla odejít...

Takže místo dovolené zpět do teroru a přitvrdíme..

Brigit nenapadlo nic jiného než že si s ním udělá miminko po kterém dlouho toužila a nešlo to - ten nahoře věděl proč takové zlo nemá mít potomky. Říkala si, že přestane pít, mít deprese, že žíská nový smysl života a bude snad i hodný. Taky si říkáte - no ta je blbá.. .ona dnes asi taky když to čte... :)

Milovala ho, bála se ho a pořád a věřila, že to není tak zlý, nechutný, hnisem projetý člověk. 

Po několika dalších měsících - snad i letech, po několika potratech, které si samozřejmě vyžrala sama v práci - včetně odvozu do nemocnice... Miminko vyšlo, narodil se kluk jako buk... Dala mu jméno po tátovi Sven... Celé těhotenství do posledního dne chodila do práce... On už jen každý večer pil, v noci se mátořil domů a den prospal... Peníze přinesla ona, vše zaplatila, obstarala a jídlo, cíga měl, tak co by více potřeboval, že... Radost z prcka byla veliká, ale bohužel miminko nic nezměnilo - ba naopak - jemu vzalo její pozornost a servis...

Vše bralo na obrátkách více a více...

Pil víc a víc pokud to bylo možné, nepomohl, nestaral se - vše bylo na ní...

Scény byly na denním pořádku - když v noci přišel, vytáhl ji za vlasy z postele, posadil ji a jen ji urážel - nemohla nic. Chtěl si přeci jen povídat. Když neodpovídala, bylo zle. Když prosila že musí spát, že ráno vstává s prckem do práce, bylo zle.

Mimochodem do práce se vrátila alespoň po telefonu hodinu po porodu...A třetí den z porodnice i s miminkem v kočárku utíkala do práce...

Zboží, zaměstnanci - to nepočká. Pár let uplynulo, prckovi byly 3 a stavy se zhoršovaly. Byly na denním pořádku a vše bylo neúnosné - výhružky od zabití malého, ji, po likvidaci její rodiny. 

Jediné komu to vše ty dlouhé roky říkala a kdo to celé věděl byla její mladší sestřenice...pak už i zaměstnanci, sestra atd...

Ono se ty modřiny občas nedají zamaskovat, strhaný uplakaný obličej každý den také ne...

Vše vygradovalo v napadení a rozbití hlavy - lebky před domem když malý byl na víken u prarodičů... Policie - nemocnice...

I když byla sama, věděla, že má svou rodinu, přátelé, kteří jí pomohou. Kteří ji to neustále opakovali... a jak seděla v nemocici, řekla si: "to je konec, přístě bych mohla být mrtvá a co můj chlapeček? Co má rodina? Musím pryč...

Věděla, že to nebude jednoduché, že to bude drama, boj, ale nenapadlo ji, že až takový. O pár týdnů později, kdy atmosféra doma se dala krá a on věděl, že je opravdu zle, si s ním sedla a rozumně si s ním začala povídat o tom, že bude lepší když zůstanou přátelé, že si sbalí z bytu (který koupila a zrekonstruovala) své věci, malého a půjde. No to neměla dělat....

Střih-ráno 5:30

Její největší opora, která o všem celou dobu věděla - Eli - bloudí po domě, když dojde do jídelny kde najde sedět zbytek rodiny - také nemohli spát.

Něco se děje.. .Rodina je hodně propojená a pokud se někomu něco děje - vnímají to, cítí to, jsou na sebe napojeni. 

O hodinu později začne zvonit telefon a tam Brigit maminka... Že měla z 2 hodin ráno zmeškaný hovor a teď to nikdo nebere a že ví, že je zle - že se něco děje - že se bojí. Rodina se na sebe jen podívala a bylo jasné že je zle...

Brigit vytočila posledního volajícího...Nebyl čas...Všichni se rozdělili...Hledali ji v kavárně kam často utíkala v noci spát...hledali ji i u zbytku rodiny...Nikde nikdo...

Eli řekla že jede do školky pokud je v pořádku - odvedla malého ráno do školky... Nikdy se nestalo, že by ho neodvedla nebo neomluvila... Cestou do školky Eli cítila že je zle... Bála se, moc se bála a jen vymýšlela co udělá, když tam malý nebude... Zaparkovala na chodníku a běžela... Přiběhla do školky kde ji čekalo to poslední co chtěla slyšet - malý tam jako jediný nebyl, ani nebyl omluvený.

Eli měla tmu.. Polohlasně jen poděkovala a rozběhla se k hlavním dveřím... učitelka za ní s papírkem na kterém byl její mobil s tím, ať jí dá vědět že je vše v pořádku. Eli nevnímala, papírek strčila do kapsy a běžela. 

Věděla, že je zle a že tohle sama nezvládne...

Vytočila 158 s tím, že řekla co se děje a že muž který je doma drží má 2 legálně držené zbraně - prosila ať policie nejezdí na majáky... Na policii volala o 10 min později znovu kde jsou, že čeká a že každá minuta je momentálně vzácná.

Policie přijela s majákama.

Když tam u auta páni policisté měli dlouhou debatu, Eli ruply nervy. Řekla ať se ihned seberou a jdou vyrazit dveře,že má uvnitř bytu své milované magora, který má legálně držené pistole.

Do domu se dostali, zbytek rodiny byl na cestě - výkop dvěří a scéna kterou Eli čekala.

Brigit připoutaná ke kuchyňské lince, zbitá, on opilý v trenkách s pistolí v ruce - plačící dítě zamknuté v ložnici.

Eli byla v šoku a do dneška má výpadky, jen sestříhané scény, protože od křiku, po urážky všech, po pokus ji napadnout když šla za účasti policie do bytu - blo strašné. Malý byl v šoku ze kterého se dostal rychle...vše nahráli jako srandu a páni policisté ho za účasti maminky odvezli do školky.

Brigit odvezli ihned na policii a jeho do vazby...

Pak už šlo všechno strašnou rychlostí - 2 dny a dvě noci všechny vyslíchali... Našli v bytě vystřelenou kulku, kterou inteligentní Sven hodil do WC.

Věděla, že je konec, nebo snad začátek? Neee, všichni ji uklidňovali že ne. Už je to vše za tebou... To ale nečekala, že on bude za pár dní venku, protože soudce zamítl návrh státního zástupce a vyšetřování pokračovalo na svobodě se zákazem přiblížení. 

Taky si říkáte no to snad ne!? Ano, bohušel naše zákony a vše okolo toho bylo pro Brigit a její rodinu jedno velké překvapení. 

Pani kriminalisté po centrum na ochranu týraných žen, sociální správu byli úžasní, bohužel se museli držet zákonů, které v dané situaci nejsou úplně tak příjemné. 

Majetek, rozvod, péče o dítě - hlavne vše rychle... Vzdala se hodně, ale jen pro klid...A malého...

Vytvořila nový domov... Klidný domov... Dál si vede svoji kavárnu... A dál má toho démona v životě. Sice jednou za 14 dní kdy předává malého, ale vždy s urážkami a výhružkami.

Paradoxem je že tomu to muži zjistili - 8 poruch - od schyzofrenie po agresivitu... Ale styk s dítětem má nařízený...

K malému se chová pěkně a on ho miluje, takže se tomu Brigit nebrání i když vždy dává po víkendu u tatínka malého do kupy celý týden.

Ale je konec... Dnes je tomu 3 roky a je to za ní - zvládla to. Za pomoci svých milovaných, ale dostala se ze zlého snu, který trval dlouhých 15 let a jediné krásné co z něho má je úspěšná kavárna a její zdravý syn. 

A on je stejně pořád zlý, opilý a stejně pořád nemá úctu, respekt k nikomu a k ničemu. Protože pokud ho nezavřeli za pokus o zabití - má pocit že může vše. Občas jde, vypustí kola, občas jde, propíchá pneumatiky, řekne jí, že ji podřízne atd... A ona už se jen směje...

Bohužel strach tam je, protože u něj nikdy nevíte co mu rupne v hlavě - nic nemá, nikoho nemá a nemá co ztratit. Bohužel ona nemá na to platit 24 hodin denně ochranku. A stát Vám v tomto nepomůže - dokud se zase něco nestane. 

V tomto případě šlo o vteřiny a záchrana přišla za 1 min 12....

Každá druhá žena v naší republice je týrana ať fyzicky, nebo psychicky - mluvte o tom - neodsuzujte - nabídněte pomoc, kontaktujte centra, policii - nečekejte! 

Stát nabídl 10 terapií u psychologa, který je na toto zaměřený a v Brigit případně byla potřeba jen 5 a svých zbylých 5 přenechala někomu kdo to potřeboval více.

Dodnes kdyby byla potřeba - ví kam volat a má čísla na osoby přímo na policii a v centru které se specializuje na týrané ženy...


Pusy Všem, s láskou M.E.G