XII. Z lásky nebo rozumu?

Z lásky nebo rozumu?

Znám lidi co se brali a pořídili děti po 5-10 letech... A ve finále skončilo tím nejodpornějším rozchodem, rozvodem, tahanicí o děti...

Pak znám páry, které se braly pro hodně lidí brzy - po pár měsících z lásky a vydrželo jim to.

Tak si kladu otázku - Z lásky nebo rozumu?

Za mě a pár mých holek určitě z lásky... jelikož už jsem se jednou měla vdávat z rozumu - posunutí - milovala jsem, ale nebylo to takové to první, čisté, krásné...

Byly tam ty slova o posunutí.. Byla to potřeba - snad i v té době nutnost... A to už nikdy víc... I kdyby to nevyšlo, tak to bylo z lásky a ne rozumu. A předejít zlu zahraničím lze jednou smlouvou u notáře, kterou podepíši i po 3 měsících i po 5 letech...

O tom hned v dalším blogu s názvem "Finance a Majetek..."

Takže?
Co vy na to...? Rozum nebo srdce?


Příběh 1) 

Znali se 15 let 8 let spolu žili, pak 6 let nežili, proto aby se k sobě vrátili... řekli si "známe se, je nám dost, máme své, jdeme hned do všeho - miminko" Hned na první dobrou...

V polovině těhotenství telefon od jeho ženy... "Dobrý den, vraťte nám tatínka, který má rodinu na druhém konci světa" a o které nevěděla mimochodem ani jeho rodina... Výsledek?  Jel to údajně vyřešit s tím, že je za pár týdnů zpět - už se nevrátil a holčičku nikdy neviděl...

Od člověka kterého znáte tolik let, jeho rodinu také - opravdu nic takového nečekáte.

Příběh 2)

Vybrala si rozumem ne srdcem, protože muž kterého zvolila "vědela",že zná, že bude dobrý otec, který se o vše vždy postará a hlavně mají 10 let za sebou a nezahodí je přeci jen kvůli lásce...

Svatba, dítě - obrat - rozvod po 15 letech bez ničeho a dodnes soudy o dítě, majet a vše co si za těch 15 let vybudovali...

Hlavně že se poslechl rozum a na vše se čekalo, až se budeme znát déle, až bude dům, až bude zaplacená hypoška...

Příběh 3) 

Seznámení - za 3 měsíce zásnuby, za 6 svatba... Pro všechny šok... Každý měl reakce typu - vy jste snad úplní blázni...jste mladí, nic nemáte, tohle dopadne zle...

Dopadlo to krásným chlapečkem a láskou po tolika letech, kterou má okolo mě jen málo kdo...

Příběh 4) 

Klasické posunutí po 5 letech.. .Svatba... Očekavá se to... po dalších 4 prcek... Po dalších 3 brutální rozvod...

Proč se z lidí, kteří se tolik let milují a jsou si přáteli, rodinou, milenci, zažijí spolu dobré i zlé - stanou ve finále nepřátelé?

Příběh 5)

Po pár měsících dítě... Po roce s prckem svatba... Po pár letech jsou happy. A když jsem se ptala kvůli tomuto článku - neměnili by... Prostě vše dělali jak cítili a nebrali to jako risk... Prostě tak to teď je a za 5 let to může být jinak...

A mohla bych pokračovat dalšíma příkladama...

Nežijeme v době kdy je jasné předem daný scénář. Žijeme v úžasné době kdy si sami můžeme psát svůj vlastní příběh...Kdy na každý vztah je jiný metr, jiná pravidla a jiná doba trvanlivosti...

Já žiji každý den naplno, využívám každou minutu jako by měla být ta poslední, abych nikdy nelitovala -takže ano...Pokud to má přijít a budeme to oba tak citit - jdu do toho...Jdu do toho teď hned naplno a vím, že to bude z té nejkrásnější největší lásky - ne z rozumu nebo posunutí se někam, protože by to tak mělo být...

A i když hodně věcí celý život dělám rozumem s tím, abych nikdy nelitovala nebo se nemusela sama před sebou stydět...

V tomto směru sazím na SRDCE A LÁSKU...


Pusy všem, s láskou M.E.G