XIII. City a emoce

Každý z nás je potřebujeme ventilovat, ale i přijímat. Každý z nás máme jiné potřeby co se týká ventilování a přijímání...

Jsou lidé hodně citliví, jsou lidé, kteří své emoce drží pevně na úzdě. Lidé, kteří se bojí, že se ve svých emocích zamotají - snad někdy i utopí...

Lidé, kterým říkáme ledové královny, chlaďáci... Lidé, kterým říkáme citlivé dušičky...

Vždy z partnerů jeden dává více či méně citů... Otázkou je jestli ten druhý nestrádá?


Příklad 1:

Demi - citlivá slečna

Erik - hodný, ale chladný muž

Po půl roce vztahu už Demi byla na svém psychickém dnu. Každý jí říkal: "co blázníš? Vždyť se o tebe stará, je na Tebe hodný, máte se dobře, tak o co jde?"

Její odpověď byla šokující : "o to nejdůležitější - o city a emoce..."

Nevím zda-li mě miluje, zda-li jsem šikovná, zda-li se mu líbím v tom nebo v tom - nevím..

Na vše se musím ptát. Doprošovat se... a šíleně mě to ponižuje... Dokonce jsem byla na kávě s jeho nej přítelkyní, která ho zná mnoho let. Řekla mi, že mě miluje, že ví, že mu na mně záleží, že ale takový prostě je - byl a bude... Také mi řekla, že ona sama spadá do sekce "ledová královna", proto jí to přijde normální...

Ale co Demi teď? Nemůže, končí, je na dně... nechce ho předělávat a ani nelze měnit jádro člověka. Prostě je takový. Věřím, že jednou to nějaké vadit nebude... a budou spolu šťasní, pro mě je to málo...


Příklad 2:

Brenda - v našich očích citlivá duše, v jeho očích ledová královna

Eden - hodný kluk, který by se od A do Z rozdal, ale všeho bylo moc...

Volal, psal, stál jí za zády 24/7/365. Pořád samé emoce - vyznání - rozebírání.

A i když je to citlivá duše, která tohle vše potřebuje - bylo toho moc a čím toho bylo víc - ona byla ledovější. Ne snad proto, že by chtěla nebo jí to bavilo, ale protože toho bylo tolik, že tohle byla jediná její ochrana...

Takže? Kde je hranice? Sejdou se stejní lidé se stejnou potřebou a dávnou emocí? Každý ji máme jinde... Proto si vždy k sobě musíme najít i po této stránce panujícího člověka. Nelze měnit, nelze předělávat. A to co vyhovuje jiným, nemusí vyhovovat vám a naopak... Vidím to okolo sebe denně. Jedna potřebuje být s klukem 24/7 - alespoň na telefonu a za každou zprávou telefonem si říct jak se milují.

Druhá napíše 3x denně, že je ok a že posílá pusu... Obě jsou šťastné... obě mají 100% emoční & citové ukojení. Takže ať jste takový / taková nebo maková - buďte šťastný-á a dostávejte to co potřebujete bez toho, aniž byste si o to museli říkat nebo se doprošovat nebo toho druhého měnit, tlačit do ničeho co mu není přirozené...

Nelze si říkat o lásku, pochvalu, úctu, respekt...

Za a) je to ponižující

Za b) to stejně není ono

Při psaní toho článku jsem se zamyslela - jaká jsem já? Nejsem ani jedno, ani druhé... Nebo jsem vlastně to i to...

Jak kdy... :-)

Duležité pro mě je jak se cítím a jak vnímá druhý mé potřeby... když mám citlivou náladu - nabídne náruč, dá lásku... když mám z něčeho radostnou - raduje se se mnou a dá mi pochvalu... atd...

Pokud mám den blbec, je lepší mě nechat, dát pusu a jít raději vedle...

Vyspím se, vyčtu, vypíšu se z toho nebo jednoduše vybulím a když potřebuji náruč, klidně přijdu sama s tím, že potřebuji na 5 min pomazlit a pak se zase vrátím do své klidové zóny - třeba s knížkou...

Je mi popravdě líto lidí, kteří neumí projevovat - dávat emoce, city...

Vím, že toto vše vzniká v rodině a nelze se zlobit na člověka v čem byl vychován - přesto... emoce, city nás nic nestojí... A já vždy když končím rozhovor nebo někam jedu - každý den se všemi - říkám vše...

Naplno.

Abych se nikdy nemohla přisthnout, že lituji, že jsem něco neřekla nahlas jen proto, že to je blbě nebo to bylo po krátké době...

Když miluji, miluji.
Když obdivuji, obdivuji.
Když jsem pyšná na lidi okolo sebe, jsem pyšná.
Řeknu to, dám jim to jasně nahlas najevo...

Protože vím, že přesne tohle jim dává sílu a klid.

Takže opět jak by řekla má milovaná maminka - svůj ke svému i po této stránce...


Lidské emoce, pudy každý musí ovládat a rozvíjet sám, tak aby v první řadě on sám byl šťastný je tak lze dělat špastného i partnera...Jak jim porozumet a jak s nimi žít, už je jen na každém z nás...Ventilovat, rozum a srdce to co citíme jen, tak dojít ke stestí a spokojenému vztahu:-)


Pusu všem, s láskou M.E.G