XVIII. HRY

Hrajete rádi hry?
Musí se hrát neustále hry?
Nikdy nemůžeme povolit a být sebou?
Je to vážně všechno jen jedna velká hra?

Denně poslouchám, čtu rady okolo vztahů... Pokud ho chcete, dělejte tohle tamto.. To zase nedělejte atd...

Pak si sednete s mýma holkama a slyšíte "už mě to nebaví hrát  pořád hry... Ráda si hraju, ale v posteli..."

Druhá řekne: "jsem tak unavená z práce a všeho co denně musím řešit, že vážně nemám náladu ještě hrát hry s chlapem - opět mimo postel:-)"

U kadeřníka slyšíte rozhovory a názory jiných zákaznic...

Jedna paní říkala: "mám spokojené manželství 35 let jen díky tomu, že nepovolím... Držím ho v neustálém střehu a nejistotě...a když občas povolím - hned vystrkuje růžky - tak já pěkně stáhnu..."

Má vyděšená reakce na mém pohledu je asi značně znát... A to jako vážně celý život?

Ano drahoušku, celý život...

Odcházela jsem lehce frustrovaná z toho, že jsem možná příliš tvrdá na sebe i okolí, ale jsem i citlivá dušička a moc ráda vyjadřuji a přijímám emoce...

Takže? Tomu je jako konec? Chci mít šťasný vztah, tak mu nesmím říct jak je dobrý, jak je mi s ním prima, jak mi na něm záleží, jak je mi s ním dobře, jak si ho vážím atd...

Vážně je někdo tak jiný než já, že se zalekne lásky a vyznání? A kdo z nás dvou má vlastně větší problém? On nebo já?

Jasně že on! Já jsem přeci jen řekla co jsem cítila a místo toho aby si toho cenil a vážil, protože to fakt neříkám každému na potkání, tak se toho lekne a chce hrát hry?

No pardon, ale kde to jsme?

Jen ta představa, že bych se neustále musela kontrolovat s tím, že bych chtěla říct něco pěkného a nemohla. Nebo bych si dala skleničku - dvě- tři a jednoduše to řekla a pak bych si to druhý den měla vyčítat, protože jsem ho vystrašila tím, že jsem řekla něco pěkného...

Taky když to čtete - říkáte si jaký je to paradox? Bát se říct pěkné věci, protože ten druhý hraje hry a pak by se třeba lekl nebo to zabalil nebo by nabyl dojmu, že díky vašemu vyznání - pěkné větě vás má jistou a vlastně se nemusí snažit...

Co to je za hlouposti - kraviny - dětinskosti? Kdo tohle dnes ještě jede?

Hodně nehotových lidí, kteří bojují v první řadě sami ze sebou ze strachu, z lásky, z emocí a celkového ztracení sebe. Přitom si vůbec neuvědomují, že pokud se řekne "miluji tě" neznamená to "sebe nemiluji víc, ale ty jsi v mém srdci taky...". Budu s tebou žít ne protože musím, ale protože se chci posunout nebo se poznat jinak...

Život - manželství - děti - rodina...

Pane bože vždyť jsou to ty nejkrásnější věci a nelze se přeci o tom bát mluvit nebo hrát okolo toho nějaké komedie. Vždyť jsou to pro toho druhého největší důkazy lásky... A právě proto o to víc si vás musí cenit, hýčkat, aby to neztratil a abyste tohle všechno nikdy nechtěla s někým jiným nebo jinou. A úplně nejvíc jsem říčná z věty "ten kdo miluje méně má vyhráno..." A to je jako co? Když miluji, tak miluji... Kdyby mě druhý nemiloval, nejsem s ním...

Samozřejmě jsou dny, týdny, měsíce kdy je z jedné strany méně a z druhé strany více lásky, intenzity a snad i času, ale nikdy jsem si v žádném mém vztahu neřekla, že já nebo on miloval méně či více...

I po 3 letech při ukončování jsem toho člověka milovala, ale jinak - ne nikdy méně...

Takže pokud cítíte, že vy milujete teda více - PRYČ! Pokud dáváte do vztahu více - PRYČ!

Láska, emoce, city a to vše okolo je zadaramo a jak já Vám píšu - nelze jen dávat, musíte to i přijímat.

A jako je normální pro (snad doufám) většinu z nás si jít ráno vyčistit zuby, tak presně takto musí být normální dávat si lásku... Někdy více, někdy méně,ale pořád dávat s tím, že ten druhý nepochybuje, necítí hry, které dle mého do vztahu patří - ano, ale opravdu jen do ložnice nebo na dlouhé lety v podobě karet nebo dlouhé večery v zimě u Dostihů a sázek :-)

Takže jsem hned obratem po odchodu s kadeřnictví zrekapitulovala nějake situace okolo mě a nahlas se v autě zasmála a řekla si - to je ale blbost. Dokud to máte na háku - běhá, skáče a jde vše... jak do toho dáte vy snahu - jeho snaha opadá...

Vážně je to tak s každým...?
Vážně nemůže nikdy nahlas říct co cítíme? Blbost...
Milovat více, méně? Blbost...
Všechny hry jsou blbost pokud je člověk hotový a pokud není, tak ať za mnou ani nechodí... :-)
No co s ním? Hrát hry? Díky, nechci...

Jen sebevědomý muž umí přijít a říct - jsi krásná - mohu Tě pozvat?  Jsem s tebou šťastný, miluji, mám Tě rád, jsem pyšný, dekuji za Tebe, děkuji za to že jsi jaká jsi. 

Naštěstí mam okolo sebe páry - všem okolo 35-45 let, kteří jsou spolu rok, ale i 20 let a říkají si vše... Neudržují se v žádné nejistotě atd...

Proč? Protože jsou to hotoví vyzrálí lidé, váží si jeden druhého a jednoduše toto nemají zapotřebí... Milují se protože jsou - ne protože nemohou mít...

Má krize je zažehnána.... Nemusíme hrát hry aby vztah fungoval...Jsou i normální upřímné vztahy....jsou hotoví lidé, kteří se nepotřebují vzájemně trápit a nebo si snad odpírat a nedávat to všechno krásné... Jen na ně musíte mít kvalitní lidi co staví most oba z obou stran... Nelze stavět jen z jedné... Pilíř spadne...

Jen v tomto světě najít hotového vyzrálého člověka, který se mnou nebude chtít hrát hry typu:

 - napsala - odepíšu jí zítra nebo vůbec. (To není inteligetní člověk ale blb, který nemá vychování..)

- počkám až ona vyzná lásku mně...

- nebudu jí nic pěkného říkat, začne se mnou zametat..

- nebudu se chovat jako gentleman - budu frajer. (blbost!)

Pokud jste si jisti sami sebou, nepotřebujete hrát hry a číst návody v knížkách nebo časákách....

A jak říká jedna z mých holek...

Kašli na ego a řekni/napiš co cítíš...

A jak dodávám já...

...nebo Tě ten moment mine.

Není čas ztrácet čas - nikdo nevíme co nám zítřek přinese... A já nikdy nechci litovat, že jsem něco neřekla.

A jak to máte vy? Hrajete hry? Děláte si navzájem "naschvály", školíte se? Zkoušíte co druhý vydrží? Snažíte se být neustále na koni a nad věcí? Dáváte si levly/ultimáta? Máte osvědčeny recept?

Krom ingnorace...:-))) A vnitřního klidu bez vysílání myšlenek...

Napište mi klidně anonymně...


Pusu všem, s láskou M.E.G