XXII. Popelka a její rytíř

Dlouho jsem se u tohoto příběhu trápila s názvem... Nakonec jsem vybrala "Popelka a její rytíř".

Proč? Každý z Vás pochopí:-)

Je o slečně, která opravdu neměla jednoduchý život, která si byla vlastně svým neštěstím...

Lucie

Narodila se na Moravě kde žila do 10 let v malebné vesničce ve slušné rodině... Pak ale nastal zvrat - rodina se odstěhovala na sever a holčička se ocitla na sídlišti jak ona sama říká v "bronxu". Tam  krom toho, že nikoho neznala, tak byl každý jiný... Každý byl dítě ulice... Ona princezna... Neznala život ulice... A tam také dostala největší zkušenosti a vlastně rány....

Rodiče se zanedlouho rozvedli a ona zůstala žít jen s maminkou...

Okolo 13 roku si maminka našla nového partnera a Lucku, jakožto "velkou" holku, která se o sebe postará nechávala často samotnou doma... A u Lucky začaly první protestní problémy... Začala chodit za školu, psala si sama omluvenky, začala kouřit, chytla se jiné party....

Když Lucce bylo 15 let a tak nějak prolezla základku- hloupá nebyla, ale že by se tam extra zdržovala se říct nedalo... Maminka si opět našla nového přítele a vlastně nebyla doma vůbec... Měla nový život a jediná povinnost vůči Lucce byla - tady máš peníze a jídlo...

Měla kde bydlet, měla co jíst, tak vlastně asi co by víc v 15ti chtěla, že?

S nástupem na střední školu šlo vše rychle z kopce... Nová parta, noví lidé, nové vše...

Stala se z ní největší frajerka města - sídliště...

Všichni ji měli rádi, protože její party doma a mnoho dalšího mluvilo za vše... Z princezny byla holka, která nešla pro ránu daleko... Krom kouření v tom začala být i tráva, vínečko hradní svícen za 20 Kč :-) a samozřejmě první sexuální zkušenosti...

Také první láska... V jejich vzpomínkách to bylo krásné období - měla vše... Bavila se a všichni jí chtěli mít... Krásnou, malinkou, drobounkou blondýnečku...

Příšly 16té narozeniny a díky super kamarádům a matčině indispozici doma a totální volnosti taky něco navíc - Pervitin, Heroin, ISL, Koule atd.

Matka nic nepoznala, nebyla doma... Užívala si svůj nový život...

A Lucka byla pořád venku nebo na diskotékách na perníku nebo jiných látkách... Co je být čísta už vlastně neznala... Do školy chodila / nechodila... Peníze na sváču a autobus do školy samozřejmě šly úplně jinam...

Jenže díky té užasné volnosti Lucka začala padat do pervitinu víc a víc... Už byla závislá...

Její kámoši jí začali opouštět, ale ona si samozřejmě našla jiný lepší - viz. dealery atd...

Jestě než jí bylo 17 let stihla otěhotnět s její první láskou - potrat byl jasný. Na potrat se složili on a její máma... Stihla je profetovat než na něj došla... Takže celé kolečko znovu...

Po prvním potratu už šlo vše hodně rychle z kopce. Fetovala denně. Nezajímal ji nikdo a nic... Jen si dát... Do školy přestala chodit úplně.... 2 měsíce před koncem 3 ročníku sama školu ukončila...

Drogy pro ni byly vše... Láska odešla...

Běhala celé dny a noci po ulicích města... Zpětně přiznává, že ji to i bavilo, ale sama ví, že než aby jí to dalo, tak jí to jen vzalo... Začala do toho krást, aby měla na dávku...

Maminka se probrala a zjistila, že její princezna fetuje... 18 rok... Ale až po tom co se jí začaly ztrácet věci ...

Reakce? Vyhodila ji z domu na ulici... Po ulicích celé dny, po hernách celé noci, jako ta největší špína...

Naštěstí Lucka měla ještě pár kamarádů, kteří ji nechali u sebe vykoupat, občas přespat... Nešlo to ale pořád a hlavně ne na věčnost...

Tím, jak byla neustále pod drogama , tak jak sama dnes říká "byla jsem úplně vypatlaná.." Mozek jí vůbec nefungoval.

Matka se vůbec nezajímala, žadný kontakt, nic...

S tátou se občas viděla. Jak sama přiznává - párkrát ji podržel, pomohl jí když jí šlo o život, ale také měl všeho plné zuby... Byl zklamaný, že místo jeho holčičky před ním stojí zfetovaná, 35 kg troska...

Znovu otěhotněla... A ten den si dala takovou dávku, aby potratila... Potratila v herně na wc...

Zmohla se odplazit se k otci. Než se tak stalo - málem vykrvácela... A když šla ulicí sama sobě si řekla "Lucko, už dost!!!". Ale prý to nešlo, chuť byla větší než její síla...

Prý to nenáviděla, ale také když mi diktuje tento příběh, tak zdůrazňuje: "kdo nezažil, nemůže chápat..." Není to jako když máš chuť na cígo...

Potrat přežila... Táta si ji vzal k sobě s tím, že bude sekat latinu... Bohužel tomu tak nebylo... Utíkala co to šlo... Utíkala za drogama... Vracela se po 3 dnech, někdy i týdnech...

Tatínek byl zoufalý...

Po čase ale narazila na kluka, který s ní chodil na střední... Také fetoval, ale narozdíl od ní měl rodinu, zázemí a nedělal takové blbosti jako ona... Prostě to měl v jejích očích více pod kontrolou než ona...

Jednou se na ní podíval a řekl jí "Lucko, už se na to vyser - podívej se jak jsi dopadla. Já ti pomůžu, dostanu tě z toho, mám tě rád a chci s tebou být..."

Řekla mu že jí už není pomoci, ale že tedy ať to zkusí. Šli k němu domů do vedlejšího města a on jí vyházel z tašky všechny drogy, aniž by o tom věděla... Došli k němu domů (bydlel u rodičů). Lucka chtěla pryč, začínala jí docházet dávka, bylo jí zle, ale on jí to nedovolil... Nedovolil jí aby zase byla tam kde byla...

Po vyspání, umytí a překonání absťáku se seznámila s jeho rodinou... Pořád chtěla pryč, ale on jí to nedovolil... Takto to bylo 2 měsíce... Držela se...

Pak na ni její milovaný Petr nastoupil s otázkou, jestli spolu neodletí do Austrálie...

Byla v klidu... Dávala se víc a víc dohromady a řekla si proč ne... Je hodný, užasný - je to vlastně můj princ záchranář...

Hned po příletu do Austrálie se její pohádka ale proměnila a ona poznala jaký je to člověk doopravdy. Lucku bral, jako svůj majetek... Bylo jí 19, dostal jí z její nejtěží závislosti, tak teď je čas odplaty!!! Denně jí mlatil... Volala denně tatínkovi, jak je nešťastná, ale nikdo už pro ní neměl pochopení a snad jí ani nikdo nevěřil...

Nemohla domů... Mohla jen makat a poslouchat...

Co čert nechtěl - opět otěhotněla...

Sama se prý dodnes diví, že miminko donosila a narodilo se zdravé, protože denní domácí nasilí pokračovalo celé těhotenství... Nadávky, policie, řev, křik byl její denní rutinou... Porodila zdravou holčičku a řekla si: to je má šance, jak se z Austrálie dostat domů...

Rodila týden, kdy ji pak nakonec vzali císařem...

Další 4 měsíce byla v Austrálii - prosila, že potřebuje domů, že malou neuvídí prarodiče atd...

Tak povolil... Naplival jí do obličeje, vysvětlil jí jaká je špína, že je to bývalá fetka a i když je více jak rok čísta, že je to nula a nulou zůstane...

Mozek měla prý zpět a věděla, že musí domů... Utéct...

Nepustil ji ale samotnou - moc dobře věděl, že by se nevrátila, tak jel s ní...

Po návratu do Čech byli u jeho rodičů kde byl tak nějak klid... Pak šli ale do vlastního... Ona se starala o miminko, domácnost... A on? Začal ve velkém fetovat... Tím pádem jí začal mlátit 2x víc než kdy předtím...

Bral jí mateřskou co měla na malou...

Ona dostávala 500 Kč na týden s tím, že z toho bude každý den navařeno a nakoupeno pro něho i malou... Což se logicky nedalo - a jak nevyšla? Dostala! Musela být přeci potrestaná!

Pak už šlo vše jen do větších a větších extrémů...

Mlátil ji na ulici hlava nehlava... Lidé volali policii a zvedali jí ze země zbitou, jak psa... Malá byla vždy jen v kočárku a plakala. Ze strachu z něj nepodala nikdy oznámení... Bála se, že ji zabije... Ale vždy když jí pustil z jeho 500 Kč nakoupit, šla ješte rychle za jednou paní co se věnovala týraným ženám.. .Ona byla ze stejného města, takže věděla co je to za kvítko a znala celou tu historii.

Jednou, když přišla a byla více v modré barvě než tělové řekla jí, ať si vezme nenápadně všechny věci (její a malé) a že ji odveze do azylového domu. Vážila 35 kg, byla čistá a neměla co ztratit víc - krom malé...

Bála se, že to nezvládne, že nemá nic... Peníze, sílu, že neví jak dál postupovat...

Pořád útěk oddalovala, už se to doneslo i k jeho rodině co se u nich děje a ta z toho začala být, také nešťastná. Jejich milovaný syn a drogy, nasilí - cooo!!!???

Jednou, když už vše bylo neunosné jí jeho maminka dala peníze a řekla: "utečte hodně daleko...."

Lucka si ale řekla: "kam!?" Kamkoliv daleko sama s malou... Nemohla, nevěděla...

Pak přišel den D, kdy Lucce zvonil telefon a na druhé straně byla její maminka...

Nevěřila co se děje, co slýchává atd. V tu chvíli přišel domů Petr... Lucka strachy položila telefon na stůl, ale dala ho na hlasitý odposlech, aby její maminka slyšela, jak to u nich doma chodí...

Slyšela, jak po Lucce hazí talíře, jak je sprostý a zlý, jak pláče ona i malá... Po chvilce telefonát maminka ukončila tím, že slyšela dost a šla ihned volat jeho rodině. Ta ihned doběhla i k nim domů, ale bylo pozdě. Lucku našli opět zbitou jako psa v kaluži krve... Sbalili ji i malou...

Odvezli ji k sobě domů a čekali na Lucky rodinu...

Matka ji odvezla k sobě domů s tím, že tam ale s miminkem může být pouze 2 dny, pak ať si něco najde nebo ji odveze do krizového centra které bylo 60 km od jejich města... Před centrem jí dala 2.500 kč a řekla jí ať to vydrží.

Lucky reakce? "Mami to nemůžeš myslet vážně! Já s malou mezi bezdomovci, feťáky!?"

Myslela to važně, vyložila je a rozjela se směr domů... Lucka byla na dně...

V centru byly sociální pracovnice, které se Lucky na všechno vyptávaly. Slíbily jí, že jí hned začnou hledat lepší důstojné bydlení a pomohou jí znovu na nohy a do života. V centru byla týden... Pak přišla další rána... "Máme pro Vás azylový dům o dalších 30 km dál. Když Lucka namítala, bylo jí řečeno, že malé tedy bude lépe v dětském domově...", což ji totálně zlomilo... Jen ta představa, že by přišla o svou princeznu...

Tak řekla: "dobře, všechno udělám, jen mi neberte malou..." Přišlo stěhování, přesun...

Čekal na ni pokoj 3 x 3 metry, jedna postel, jedna skříňka, TV, lednička... Byla ze všeho zlomená, plakala každý den proč ona s tou malou musela dopadnout takto, ale byla v bezpečí...

Vyčítala si vše co dělala. Vyčítala si, že připravila své holčičce takový život, že za dva roky co je na světě neznala jeden den klidu bez křiku... V azylu byly 8 měsíců... A dnes jak říka - nebylo to tak špatné... A je ráda, že tam zvládly to nejtěžší období... Byli tam na tom ostatní i hůř...

Brala dávky, mohla koupit malé vše co potřebovala - od jídla po oblečení... Tím, že byla zodpovědná máma a snažila se po všech směrech - vyhla se jí i kontrola ze sociálního úřadu atd...

Měla navařeno, naklizeno, byly čisté, voňavé a vše bylo jako u normálních lidí s rozdílem žití v azylu ve své malé místnosti... Dala se do kupy fyzicky i psychicky... Přibrala 42 kg...

Pak přišel den, kdy si ji zavolala ředitelka azylového domu a řekla jí. "Lucko, jste čísta - nepijete, dávky používáte jak máte, žadné problémy s vámi nejsou, vše co jsme mohli jsme pro vás i malou udělali... Teď je čas si najít byt a jít s malou do normálního života na který jste obě připravené..."

Měla strach, bála se, nevěřila si, že zvládne normální život, ale řekla si že musí. Do týdne si našla byt 1+1 ve městě, které od azylu bylo cca 60 km od jejího domova 30 km...

"Tak pojď a stěhujeme se lásko moje maličká - už budeme žít navždy jen spolu v klidu..."

Kamarádka a její máma pomohli se stěhováním... Sebou měla jen oblečení a jídlo - nic víc...

Byt byl prázdný, tak se rychle sehnala sedačka na které by se dalo přespat... Sedačka, oblečení, jídlo, pár hraček a pro ni mega byt 1+1. Samota, prázdnota, ale klid a pohoda... Z dávek jí zůstalo 2.300 Kč takže věděla, že to bude muset brzy řešit prací... Do toho její ex zjistil kde bydlí a chodil otravovat, že chce vidět malou atd... Kopal jí do dvěří, křičel na celý dům - "no opět jen nervy a ostuda", říká Lucka...

Jednou šla s malou ven - počkal si na ní a zbil jí .... Vidělo to hodně lidí, ale všichni se báli... Pak za pár dní k ní přišel pán z domu dal jí své číslo a řekl jí, že kdyby něco, ať mu zavolá.

Pán byl sympaťák - přesně její typ... Velký ohromný ochránce... Padli si do oko hned na první dobrou... Nepsala, nevolala - nebylo potřeba... Pak přišel den kdy s malou šla po ulici a ex vyskočil z poza rohu... Chtěl jí malou vzít a zbil ji... Křik, řev na ulici - tahanice o dítě na policii...

Už nemohla... Zvedla tel a sympatickému pánovi prostě zavolala....

Okamžitě pro ní přijel... Doprovodil ji i s kamarádem domů a postaral se o její bezpečí, jak to v danou chvíli bylo jen možné... Pořád jí psal, kontroloval jestli jsou holky v pořádku... Ona jen děkovala a děkovala a děkovala...

Pak byl delší dobu klid...

Její máma si chtěla vzít na víkend malou - už velkou 3 letou slečnu... "Prvně za 3 roky k babičce, prvně za 3 roky spolu nebudeme... - to nedám..."

Ale zase si chtěla udělat pěkný vikend pro sebe... s panem zachráncem si psala celé dny i noci... Po pár týdnech začal jezdit... Začali se vídat... Pořád chodili i s malou na procházky a začali se poznávat...

Pořád si opakovala, že to není možný, aby tak krásný a hodný chlap chtěl ji. EX fetku s děckem... Chtěl a to moc! Jí i malou.

Její sebevědomí bylo stále na nule... Pořád měla v hlavě jen slova které jí říkal ex... "Nula, fetka, koště, hnuska atd..."

Po pár týdnech ho pozvala domů... Asi bylo na čase se posunout, ale ona nemohla... Po tom všem co si prožila nebyla na sex připravená, ale bála se že o něj přijde.

Vydržel čekat další dva měsíce, na nic netlačil a vše vyšlo přirozeně tak, že už se od nich nehnul...

Lucka byla jak Alenka v říši divů, jako proncezna kterou zachránil rytíř... "Takové štěstí? Já? To není možné..."

LOVE

Vše bylo krásné do...

Jeden den ráno jela do práce na brigádu a její zachránce jménem Filip hlídal malou... bylo brzy, cca 5 hodin... Najednou kopance do dveří... A řev. "Lucino, ty svině jedna vyjebaná - otevři ty dveře a dej mi moje dítě!" Kameny do oken, řev na celý barák.

Filip volal, chtěl ho jít uklidnit, ale nemohl nechat doma samotnou malou, která plakala. Lucka po telefonátu otočila směr a běžela zpět domů... Už tam nebyl... O pár dní později si ji chytl na ulici, když šla s malou ze školky...

Zbil ji tak, že nebyla schopná vstát ze země, malou jí sebral s tím, že jde za pánem co jí aktuálně p..... a kolik mu za malou dá... Jenže to už vše zbystřil z okna Filip a bylo zle... Nasadil rukavice a šel Petrovi naproti... řekl mu ať okamžitě pustí malou, která hned běžela za maminkou jí pomoc zvednout se ze země...

Co s ním udělal Filip tady asi detailně popisovat nemusím... Jediný kdo ve finále nemohl vstát ze země byl Petr - přijela policie a bylo...

Filip jeste dostal přednášku o tom, že ho neměl bít a příště ať to nechá na nich. Lucka na dně, malá v šoku... Filip je vzal domů, tam se o ně postaral a dal jim to nejvíc co mohl - lásku a klid.

Lucka si Filipa moc vážila... Nikdy nikdo jí tolik nedal a pro ni tolik neudělal jako Filip...

V tu chvíli už mezi nima bylo silné pouto, které když mi vypráví - trvdí, že i kdyby přišla sebevíc hezčí ženská, nikdy by je od sebe neoddělila... Začali spolu žít... Krasné období střídaly ještě krásnější... Po necelém roce přišla žádost o ruku... Pak následovala její vysněná skromná svatba...

Malá má toho nej tátu a ona nej muže....

"Dnes už je to 5 let co mě můj zachránce vysvobodil, co je úplný klid... Co žijeme normálně, jako normální rodina. Nikdy jsem si nikoho tak nevážila jako jeho", říká Lucka... "Je můj život a já jeho... Zvládli jsme spolu za těch 5 let neuvěřitelně moc a vím, že na tomto světě není nikdo a nic kdo by nás dva rozdělil. Nehádáme se, neřešíme blbosti, na všem se domluvíme, o všem mluvíme a vždy najdeme řešení..."

"Drahá Meg - minulost je minulost a nerada se k ní vracím, ale pokud by můj příběh pomohl někomu kdo je na dně - nemá sílu nebo nevěří na lásku... I kdyby jeden člověk, budu ráda a bude to má nějvětší odměna... A teď už se s tebou rozloučím běžím domů vařit a pak pro malou do školy a na kroužky..."

A můj dojem?

Wauuu - asi nemám moc slov... Snad jen, že pohádky jsou. (to vám píši pořád), opravdové lásky také... A vy tady máte první happyend...

Protože je to jejich láska navždy...


Pusu všem, s láskou M.E.G