XXIII. Silné ženy

Mají rádi chlapi silné - soběstačné ženy?
Kopačky za úspěch.
Boj se soběstačnou ženou.
Jen silní muži ustojí silné ženy?
Máme se omlouvat za úspěch? V mém případě dřinu několika let.

Popravdě, já jsem toto bohužel taky již zažila...

Věta typu: "není chyba v Tobě, je to moje chyba, protože bojuji se svým egem. Neunáším to jak jsi soběstačná, jak jsi dobrá, jak jsi ty za tu hvězdu - prostě to nedávám..."

My, které jsme silné pouze v tom co děláme, ale na druhou stranu křehounké a chceme být opečovávané, rozmazlované, hýčkané, přirozené... Ne tak, že ze sebe budeme dělat chudinky nebo oběti...

- "A to je přesně ta chyba!", řekla mi moje známá - jedna z nej psycholožek ve svém oboru... "Ty nesmíš říct - jedu do servisu... Ty musíš říct -miláčku něco mi bliklo v autě, zařídíš to?"

- Má vyděšená reakce: "a jako proč bych to dělala!? Vždyť sám toho má moc. Tak to tam bliklo, tak tam zajedu a je to, ne?" Nebo prostě on musí říct na začátku o auto se budu starat já - to je mužská práce...

To samé s nákupem. Proč bych ho měla nosit? (což já nikdy teda nedělám, protože tahat vše k nám nahoru je fakt fitko...) Ale nevidím důvod proč bych se neměla starat o dárky, které věnujeme za nás dva... Proč bych měla fňukat že nemám peníze, když mi je sám chce dát na výdaje - což jsou hned na začátku jasná pravidla - co, kdo. A příklad: nevidím nic zlého na tom, když vezmu kartu, jdu to nakoupit, zabalit a předám to za nás a on nemá zbytečné starosti. O to víc si snad váží toho jakou má vedle sebe ženu... A dalších xxx příkladů...

- "Nene, nene - všechno špatně..." Chlapa musíš úkolovat, chlapa musíš otravovat, chlap chce mít neustále pocit, že jsi bez něj úplně neschopná, že on je ten který vše zařídí, vymyslí, obstará...

- Aha, takže vlastně má soběstačnost, mé schopnosti dělat 5 věcí najednou a být úspěšná je vlastně na škodu...? V žádném případě řekla jsem si! A rázem mi došlo, že jsem do určité doby a věku byla vždy za princeznu o kterou bylo postaráno, o kterou bylo hyčkáno, která musela jen co sama chtěla a když chtěla pracovat mohla, ale ne se trápit... Dělat to pro zábavu... Mimochodem v té době jsem se měla asi nejlíp a asi právě proto, že jsem nemusela a vše šlo samo...

Proč to předtím šlo?

Asi proto, že jsem měla vedle sebe muže s egem na pravém místě. Asi proto, že byli pyšní a rádi za to jakou mají doma ženu, asi proto, že rádi řekli "zpomal, v klidu, já to udělám miláčku..." Není ale chlap jako chlap, který má své ego pod kontrolou, nebo je sám se sebou úplně spokojený, umí tohle vše ocenit, vyzdvihnout a ještě se tím pochlubit.

Příklad z minulosti: Takže ta peněženka od LV co jsem mu chtěla koupit k Vánocům asi nepřipadá v úvahu, že?

- Připadá, za předpokladu, že ty dostaneš 4x víc... pokud nebude mít hodnotnější dárek on pro tebe - bude se cítit jako nula...

- Nula? Proč nula? řekla jsem si... Vždyť mu pořád říkám jak je báječný, jak jsem na něj pyšná, jak je schopný, úspěšný v tom co dělá atd...

 - Evidentně to nestačí, protože s tebou bojuje, řekla mi... Kdyby byl sám se sebou OK, je klid!

- To je tak nefér, řekla jsem... Tolik se snažím abych sama se sebou já mohla být happy - šťastná, ale i samozřejmě lidé okolo mě - včetně jeho... dobrý pocit, když půjde někam a tam mu řeknou jak prima ženskou má doma, aby na mě mohl být pyšný. Aby si řekl, ano vím proč je ta pravá, protože je prostě dokonalá... Aby mohl říct - to jsem dostal od mojí ženy- jen tak... Aby ocenil, že mu chci dát to nejvíc a automaticky mi chtěl dávat 2x víc...

Sakra vždy to tak bylo - proč to není teď? Teď když už v mém životě má nastat klid, já si najdu největšího magora, který bojuje... Sám se sebou, ale vždy to odskáču já... Tím příklad z minulosti raději ukončíme.

Takže: vlastně je špatně, že nepřijdu a neřeknu - miláčku prosím tě koupíš mi tu kabelku nebo mohla bych si ji koupit?

 - No jasně, to je úplná tragédie. Ty jdeš sama a objednáš si bez konzultace kabelku v hodnotě jeho výplaty. Jaké by ti to bylo kdyby on to udělal?

- Tak pokud vím, že máme na vše co potřebujeme, měla bych radost za něj... Takže jako fajn - pravda je někde uprostřed - jak je možné, že muž kterého jsem měla před x měsíci ráda - měl rád moji pracovitost a zároveň se mnou neustále bojoval a vyčítal mi jak denně dřu, snažím se a snad mi i bránil dojít do cíle? Místo klidu a odměny boj?! "Ani náhodou!", řekla jsem nahlas... Super, co přijde dál? Mám ze sebe dělat neschopnou chudinku? Závislou ženu na všem? Snad i úplnou blbku, protože on ví vše nejlíp!?

Takže mám přijít domů a dělat ze sebe co nejsem jen proto, abych mu dokázala že on je víc?

On ví, že PETku mi musí otevřít, protože to těma mýma slabýma hůlkama nedávám.

On ví, že je ten nákup těžký.

On ví, že těm autům vůbec nerozumím.

On ví, že je inteligetní a že se s ním vždy ráda o všem poradím, ale přeci mu nebudu ukazovat novou kolekci od Chanelu a ptát se ho jestli si za své vydělané peníze mohu s dovolením udělat radost...

On snad sakra ví co má doma, ne? Ať koupí dům, po konzultaci já z něho udělám domov. Ať koupí a stará se o auto, kterému nerozumím a rozumět nebudu. Ať se pro mě za mě stará o vše potřebné, ať pečuje, ale ať já se nemusím bát přijít a říct - zlato získala jsem / dokázala jsem / udělala jsem to a to a teď mi přijde tolik a tolik a koupila jsem nám dovču... Vždyť tím ho neponižuji - ba naopak, ne?

- Ne ne ne ne ne!!! Chyba chyba chyba!


Ta věta mi zní pořád v uších... Muži takové ženy nechtějí. Takže se vlastně mohu jít odepsat za to, že tady dřu a za to že jsem na svůj mladý věk dokázala dost a mohu mít svým způsobem klid... Když jsem myslela, že to nemůže už být horší - přijde do společnosti naše známá, která začala detailně popisovat její život...

- 200 tisíc měsíčně kapesné a spotřeba, 15 let nepracovala ani nebude!

- chůva, zahradník, uklízečka, auto včetně mytí a tankování obstará muž, exotické dovolené atd...

Tak jí říkám: "A co ty vlastně děláš?"

A on a se na mě tak podívala a řekla: "Víš kolik já toho mám?! Ráno odvezu děti do školy, školky, nákup jednou týdně, kadeřník, kosmetika, nehty, salóny našich domácích mazlíčků, kroužky, úkoly atd...

Jasně, tam opravdu není čas ještě na její kariéru nebo na 100% úklid a servis okolo domu a všichni jsou happy. Muž se postará o vše o co se muž má starat a je šťastný za to jak úžasnou ženu a matku dětí má. Všichni jsou šťastní a spokojení. V pořádku, vlastní pravidla, proč ne...

Po jejím odchodu se na mě přítelkyně (psycholožka) podívala a řekla: "slyšela jsi to? Tak to má vypadat a nemusí tam být kapesné 200 tis měsíčně. On musí zajistit, aby to vše bylo, aby byly auta, aby bylo na jídlo, any bylo na oblečení, kroužky atd... On! A ona jen dotahuje... on vymýšlí..."


Takže asi takhle - to nejsem já a ani nikdy nebudu!

Jsem dobrá žena, jsem dobrá pečovatelka a veřím, že jednou budu i manželka a matka, ale nikdy nechci tyto hry s egem. Bože, i když jsem v plno směrech dobrá, nejsem robot!

Jsem taky jen žena a princezna přeci:-))) - a mám pocit že teď mluvím za NÁS - všechny silné ženy.


Pak přišla záchrana ve formě přítelkyně, která po x letech má teď už pár let muže s velkým M.

Řekla: "Byla jsem jako ty dokud nepřišel Jára..."

Jára - úspěšný lékař a vyrovnaný muž.

"Hned od začátku našeho seznámení mi řekl - já platím, já se starám, já zařizuji, já pomáhám do kabátu, já já já... Ty si jen miláčku dělej dál svojí firmu, která tě baví, ale měj na paměti, že nemusíš! Pěkně se starej o rodinu a vše co k tomu patří, protože když budeš šťastná ty, budeme i všichni ostatní doma."

A jsme zase u prvního blogu - PRAVIDLA!

Chlap má být chlap, žena ženou, ale pravidla si každý vztah upraví po svém...

Má finální věta:

"Nevyrovnaný, nevychovaný chlap toto v sobě nemá, takže není o čem se dál bavit... Žena i muž si jsou navzájem vizitkou a najít vyrovnaného muže co toto vše má v sobě je asi dnes extra dar..."


Pusu všem a extra silným ženám, kterým je tento blog věnovaný - s láskou M.E.G