XXV. Pan Božský

Příběh o C. a J.


C. - 23 letá slečna z dobré rodiny, žijící s úspěšným sportovcem a hlavně zasnoubená
J. - 28 letý mladý, ale úspěšný lékař budující si vlasní kliniku a vyhlášené jméno...


C. byla klasická sportovní "manželka" - nesměla pracovat, ale práci pro zábavu si mohla dělat... Ráno cvičila, pak vařila, uklízela a dělala si své bokovky bez kterých nemohla být... Pak následoval oběd, spánek a program s jejím snoubencem ve formě procházek, výletů, relaxu doma nebo programem s její přítelkyní... Vždy u toho byla jejich ¨holčička¨pejsek, který nikde nesměl chybět... Byla s ní vždy a všude...
Po několika letech se C. po domluvě se svým partnerem a jeho agentem rozhodli změnit klub... A přesunout se tisíce km daleko...
Její snoubenec jel napřed, aby zajistil ubytování a všechen potřebny servis k jejímu životu...
Byla to neděle, ona se vracela z rodinné oslavy... Byl rozpáleny asfalt a její milovaná ¨holčička¨ se šla vyvenčit před bránu na zahradu... Poslouchala na slovo, takže nebylo potřeba vodítka, které na ni stejně nikdy nepoužívala... Pak už si C. pamatuje jen ránu, křik, naříkání, prach, stříbrné auto... Její fenečka jí umřela v náručí při převozu k veterináři..


Jí se zhroutil svět... On pryč, ona sama... Týden nevylezla od rodičů z postele... Jen pila, plakala, spala... Vyčítala sobě / jemu že tady není.... Pak se odhodlala vrátit se do prázdného bytu kde na ni čekala cestovní nová taška do letadla, zimní termo bunda pro pejsky do vysokých mrazů, pro ni nový kožíšek...
Bylo jí na nic...
Díky bohu měla tu nejlepší přítelkyni a ještě ke všemu okolo sebe hodně přátel...Již několik týdnů dopředu než odjede plánovala seznamovací večeři...

Dám dohromady svého fyzioterapeuta s psycholožkou... svého zubaře s architektkou atd... Na večeři se jí vůbec nechtělo, ale její nejlepší přítelkyně, která toho taky byla součástí řekla "dost!... Lásko už trpíš moc dlouho, musíš ven... Objednám tě na vlásky, koupíme něco pěkného na sebe a půjdeme..." Až na ty nákupy souhlasila, ale stejně jí pukalo srdce... Šla, začala plakat... Spala, probudila se, plakala a tak to vlastně bylo několikrát za den...

Den "seznamovací večer" sedí několik hodin u kadeřníka a přijde jí zpráva od jednoho z účastníků, jestli by mohl vzít kolegu lékaře, že je zadaný, ale to ona taky a nemá program na večer... Neměla s tím nejmenší problém...
Vlasy, svetrové šaty, kozačky a šlo se... o ni ve své podstatě nešlo, takže si řekla na co řešit ještě nějaké extra oblečení...


Na večeři přišla jako první, aby zkontrolovala, jestli je vše v pořádku - stůl, menu, víno atd...
Účastníci začali přicházet - seděla zády ke vchodu za velkou židlí... Když tu najednou slyší... "Ahoj všichni, jsem tu a vedu s sebou kolegu...Tohle je John."

otočila se, podívala se na něj, on na ni a byla to rána jako z děla.. Nebyl v té místnosti nikdo kdo by nezaznamenal... Chvilku se na sebe jen dívali, usmivali a pak si podali ruce... "Ahoj, já jsem.." a on na to: "vypadáš jako Carrie ze Sexu ve městě..." Všichni se začali smát a říkali - vždyť ona je. Ona prohodila něco jako "a ty od toho Božského taky nejsi daleko..." Byla z něho úplně vyřazená ze svého kolejiště... Tohle nebylo v plánu!!!

Večer probíhal v duchu velké zábavy, moc alkoholu, moc smíchu... povídání.

A jediné co vám prozradím je, že jediný kdo se ten večer dal dohromady byli samozřejmě oni dva... Na konci večera ji chtěl políbit... Slušně se omluvila a řekla ať se nezlobí, že na ni čeká řidič, že je půlnoc a oba jsou zadaní... Ať se má pěkně...

A on běžel za ní, že takto to prostě nejde ukončit, že ji musí znovu vidět... Řekla, že si myslí, že to není dobrý nápad a že děkuje za prima večer, dobrou...


Za chvilku měla na mobilu zprávu "napiš mi, až budeš doma ok..."

I přes velkou dávku alkoholu věděla, že tohle není dobrý... Postarala se o bezpečný navrat přítelkyň domů, které byly v poněkud horším stavu než ona :-))) A sama celou cestu domů myslela, ale ne na toho s kým byla zasnoubená...

Řekla si, že to zaspí... Ráno proběhl krátký telefonát - něco jako "jsi v pořádku? Proč mi neodpovídáš?"
Následovalo pár dní ticha - Ona si jela ve svém režimu, on zase ve svém... Najednou zpráva: "nemohu na Tebe přestat myslet - dovol mi Tě videt...J."

Kromě toho že byl krásný, inteligentní tak to byl ten nejkulturnější, nejvychovanější muž v C. životě...

Svolila...


Byl podzim, oba byli nastydlí, tak udělala do auta termosku s čajem a povídali si... Povídali a povídali...On jí vyprávěl o své práci, přítelkyni jménem Dara, rodině, budoucnosti atd...
Ona jemu v tom samém duchu...


Najednou se zastavil moment, energie zhoustla, jejich oční kontak se protnul a bylo... Chytl ji pevně do náruče, líbal a nepustil...
Bylo to wauuu, lítala na obláčku, ale co její snoubenec? Jeho přítelkyně?
Druhý den ji poprosil, ať přijede k němu... Byl poslední 3 měsíce na jedné klinice nedaleko jejího domova cca hodinku... Pak se vracel do své domoviny 3 hodiny od ní, kde otevíral kliniku...
Z prvu z toho byla špatná, protože tohle se nedělá a hlavně si říkala "na co? Když mám za pár týdnů letět za svým snoubencem a pak za rodinou na hory?"


Její přítelkyně ji vzala do náručí a vysvětlila jí, ať nekouká do prava do leva, že nemusí nikdo nic vědět a proč si před svatbou ještě neužít... Ale C. neuměla dělat takové věci bez citu a od první chvilky věděla, že to není jen sexuální... Ale věděla koho si má brát, s kým tolik let žila... Všichni jí řekli, že nic končit nemusí, ať si užije pár týdnů a pak uvidí...


Nejdříve nechtěla.... Pak ale podlehla.... Rozjela se do krasného malého městečka za hranicema naší republiky, kde netušila, ze jí na pár týdnů - vlastně ve finále měsíců začne nový život... když tam přijela, čekala na ni romantická večeře, její oblíbené víno... Dlouhá noc plná povídání a krásného milování... Spali přeně hodinu, když v 7 ráno on musel na kliniku - respektive do ordinace, která se nacházela v tom samém domě... Mohla spát, ale řekla si, že pojede domů... Nechtěl ji pustit, ale slibila, že další den přijede... 

Cestou do auta ji potkala celá klinika, takže to pro ni bylo úplně potupné... On všem popřál krásné ráno, řekl si o kávu, snídani jedné ze sestřiček a ji hrdě vedl k autu... kde jí otevřel dveře a polibil ji... Ona s několika promile se vracela domů a nemohla ani dýchat, natož mluvit... Tam už na ni čekala její nejlepší přítelkyně, která chtěla vše do detailů...

"Nooo...  Celý den jen spala, jedla..." Když tu najednou večer jí zvonil telefon... "Copak děláš krásko? Pustíš mě nahoru?"... Vykoukla z okna a byl tam... ON s jejím nej jídlem... Wauuu... Jel takovou dálku, aby mi dovezl večeři a byl se mnou.

Tu noc opět moc nespali...


Její život se přesunul do malého městečka za hranicema kde bylo pro oba bezpečnější se vídat... Vlastně tam žili úplně normálně... Chodili za ruku na nákupy, na procházky, na večeře... V krámu jí říkali "Dobrý den paní doktorová."


Začínala zima, týdny utíkaly, ona svůj odlet za snoubencem pořád oddalovala... Vždy je přeci nějaký důvod...
Zažívala ty nejkrásnější chvilky, kdy spolu chodili pro kebap, kde ji místní úplně zbožňovali a neřekli jí jinak než anděl... Chodili na procházky... Koukali doma jen tak na film nebo se s ním druhý den připravovala na jeho zákroky... Vysvětloval jí co kde bude ze snímku řezat, co kde se má dát pryč atd... Byla uchvácena, fascinována a neskutečně vděčna za každou chvilku s ním... Vždy to většinou skončilo tak, že odsunula počítač a sedla si proti němu na stůl :-)))


A čeho si na něm vážila nejvíc??? Že nikdy neměl zvíře, ale hodiny si s ní dokázal povídat o tom co se stalo... On byl ten kdo ji dostal z toho nejhoršího, on byl ten který ji přivedl na jiné myšlenky, on byl ten, který ji dal v té chvilce vše - lásku, náruč, klid, útěchu, péči... To vše co si na skypu kde ještě vypadá signal nedáte...


Týdny utíkaly a byl tady odlet... Musela se přesunout na jejich dům v teple... On se musel přesunout domů, tam dotáhnout kliniku, kterou za pár týdnů s novým rokem otvíral...


Nechtěli se loučit, ale museli... Tak si řekli, že si udělají Štědrý den měsíc a kousek předem... Jejich večeře probíhala v posteli u zeleniny a kebapu :-))) Všude byly svíčky a dárky... Najednou se spustila písnička od Marie Carrie - Last Chrismas...

Řekl jí: "zavři oči..." Políbil ji a řekl jí: "šťastné a veselé lásko..." Otevřela oči a před ní bylo několik dárků, ale ten nejdůležitější byla taštička od Tiffaniho... v ní krabička a v krabičce? Krásný prstýnek z kolekce atlas a 4ma diamantíkama... Zmohla se jen na to jako: "aaaa děkuji, jak jsi věděl že po něm sním!?"

Není nad nej přítelkyně, které jsou s vaším chlapem na telefonu i u Tiffaniho :-) vědí co chcete, i vaši velikost :-))

Ten prstýnek vyjadřoval všechnu jejich lásku :-) Byla to ta nejkrásnější noc plná tance, polibků, mazlení, milování... Protože byla poslední..


Řekli si, že si nebudou říkat sbohem, ale věděli že musí... Ráno u auta plakali oba... Všude mrzlo, byl snih a ona chtěla, ať už tu bolest má za sebou...


Políbil ji, řekl jí "děkuji ti za vše, změnila jsi mi život Carrie." Ona jemu řekla jen "děkuji, nikdy nezapomenu!" a podívala se na prstýnek... Poslední polibek... Jejich song a sbohem... Cestu domů si C. vůbec nemapatovala, jen plakala a přes samé slzy téměř nic neviděla...


Proběhlo ještě pár zpráv... Druhý den na letišti.. Telefonát na Skypu J. - Co mám dělat? No zvednout to!!! Následovala hodina plná slz a zase loučení... Šla do letadla z posledních sil a modlila se, ať to s přistáním vše odejde...
Přistála... Řekla si že si dá pár dní klidu od všech... Jen chodila po pláži, přemýšlela, vzpomínala, přemítala si to kdyby atd...

Po několika dnech jí volal její snoubenec, že v klubu kde je končí a přiletí na pár dní za ní... Řekla si a je rozhodnuto - takto to mělo být... S J. utnula kontakt... Dny plynuly.. Její snoubenec dostal nové angažmá a nepřiletěl. Tolik se těšila že spolu stráví Štědry den a Silvestra na pláži, ale nestalo se tak... Co dodat... Dál probíhaly svatební porady po Skypu... Dál probíhalo vše po Skypu...

J. volal na Vánoce kdy C. oznámil, že se rozešel po 4 letech se svojí partnerkou a že klinika je hotová... Její reakce byla... "Pane bože proč jsi to udělal?" Řekl jen - všude jsem viděl tebe, nasadila jsi ve všem tak vysokou laťku, že mi každá slečna i při nákupu přijde špatná...

Krásný důkaz lásky - to možná jo, ale .... řekl že to neudělal proto, aby ji zahnal do kouta nebo jí dával ultimáta, že ví... že to udělal čistě ze své vůle a rozhodnutí. Že raději bude sám, než z někým koho již nemiluje... a ským nevidí budoucnost...

Pak následovoval ještě jeden telefonát hned po Novém roce na její Bday... Kde řekla, že není dobrý nápad si takto volat a že má svůj život a že se to musí respektovat... Řekl ano... Srdce jí bolelo, když to říkala, ale věděla, že se má za pár měsíců vdávat - svatba, vše je v plném proudu a tohle nejen že není správné, ale hlavně fér...

Kontakt byl ukončen...


Vracela se po dlouhém půl roce na apríla zpět... Měla se vidět po dlouhých 8 měsících se svým snoubencem... Ale po přistání a vracení domů její myšlenky směřovaly k J.  - vše jí ho připomínalo... Místo vybalování byla její první cesta na nehty... ano, povrchní, ale jako terapie dobrý.. 

Když jela z nehtů, nevydržela to a zvedla telefon....Vytočila ho... Na druhé straně bylo jen "Carrie zlato jsi to ty? Ano... Ahoj - Kde jsi? - Doma... - Jak dlouho? - Asi hodinu... - A co děláš? -  Byla jsem na nehtech a potřebovala tě slyšet... - Smích - ty jsi prostě moje Carrie - hlavně upravené nehtíky... -  Jsem tak rád, že voláš... Povídej jak jsi se měla atd... - Proběhl asi 30ti minutový telefon, kdy pacienti museli čekat a sestřička musela pryč :-)))" Potřeboval vše slyšet... Na konci se dozvěděl, že za hodinu má dorazit její snoubenec a že už se nemohou slyšet - nicméně na něj myslí..

11 dní kolotoče, maratonu okolo svatby... Svatební oznámení, hosti, farář, ochutnávka dortu, menu atd... Vše se točilo jen okolo ní a jeho a svatby...


Bylo to fajn, až na malý detail... Když ho po těch 8mi měsících viděla, už to nebyl ON... Nebylo tam to co předtím... Ani v náručí, ani v polibku, ani v milování... Prostě průser...

Jak řekla její nejlepší přítelkyně... "Co s tím? Zítra máme focení atd... "

Následoval večer D... udělala večeři, dali si víno a ona nahlas řekla jak to cítí... On taky... následovala lavina slz, ale lepší zůstat kamarádi než nepřátelé... Druhý den se sbalil a se slzami odešel navždy... 3 dny plakala a říkala si jestli to nebyla chyba... 3 dny po tolika letech -  pak vše odešlo... Řekla si že chce klid, chce být sama a že se začne věnovat sobě, nové práci atd...

Až po měsíci zvedla telefon a kontaktovala Johna. Řekla mu co se stalo a on na to reagoval "musím tě ihned vidět..."
Byl máj, lásky čas -  vše kvetlo, vonělo... Jejich setkání proběhlo o pár dní později v hlavním městě v hotelu kde měl konferenci... Nechtěla - dokonce se i vrátila, potila se a byla nervní, jako kdyby šla na první rande...
Jela, dole před hotelem už na ni čekal portýr, recepční s květinou a klíčem od pokoje... Pan doktor přijde hned po konferenci, kdybyste něco potřebovala, volejte:-) Jen se usmála a v duchy si řekla "panáka a dvojitého :-)"

Po vyřízení několika telefonů, sklence vína si vzala časopis a začala číst.. .Najednou ji něco píchlo a on cítlia, že je blízko. O pár vteřin později už slyšela jen klepání na dveře - otevřela.. .A tam stál John... Usmál se, vzal ji do naručí a začal líbat...
Po několika minutách se na ní podíval a řekl: "Ty jsi ještě krásnější než si tě pamatuji..." Pak následovala večeře, milovaní, povídaní, povídaní, milovaní, blbnutí...
Vždyť si toho museli spoustu vynahradit... Plán byl jasný, budou spolu, ale jak...Na dálku zatím... Ona má své doma, on novou kliniku u sebe doma... Telefon, skype, víkendy spolu... 
Několik měsíců vše fungovalo... Až do chvíle, kdy spolu začali více trávit osobní život... Společné žití bylo fajn, ale uplně jiné než by si ho aktuálně představovala. John byl jedináček, takže byl v některých směrech malinko sobeček...často pouzival věti já a mě...  Já jsem hladový, mně je zima atd... Já chci aby se moje děti jmenovaly po mně atd... Najednou vnímala, jak jsou každý úplně jiný a že tohle na osobní žití fungovat nemůže...I když je to po mnoho str. super muž, tak pro ni asi ne uplně dělaný... ŘÍkala si tenkrát... Jednou byla u něj a cítila, že je to víkend poslední...A taky že byl...Odjela i o pár hodin předčasně s tim, že mu řekla sbohem...

John se trápil, i ji to bolelo, ale věděla, že to není to co by si asi úplně po všech směrech přála:-)
John ji pravidelně posílal její oblíbené květiny. 

Jednou za rok si zavolají, aby si řekli vše důležité... :-)

A zase žádný happy end. A co pro mě z tohoto příběhu plyne?


Jak je důležité společně žít, protože se poznáte z jiných směrů... Lze se ovládat nebo kontrolovat pár hodin, ale ne dny... Ale jsou věci, které ke každému z nás neodmyslitelně patří a přijdou nám zcela normální a tomu druhému mohou vadit tak, že je není schopen tolerovat a je lepší na to přijít včas, než po dlouhé době randění...


Pusu všem, s láskou M.E.G