XXVIII. Vychování

Za první republiky bylo "99%" vychovaných lidí, kteří bez rozdílu na postavení měli úroveň, vychovaní...

Dnes má "99%" lidí značkové auto, ale vychování chybí...

Jak smutné, že?

K čemu je nám, že každý druhý muž má krásné auto, které byť třeba není jeho (to se prý dnes neřeší) ohromuje materiální stránkou, když jen jeden ze sta má vychování...

Stará dobrá 30tá léta...

Nevím jak vy, ale já jsem vychovaná na klasice - od hudby po filmy... Strašně moc ráda se vracím ke starým filmům... Mají úrověň, romantiku a z velké části pro mě i duši...

Jak nelehká to byla doba a co vše člověk dokázal kvůli své Lásce....

Muži měli nejen úroveň, ale byli vychovaní gentlemani, kteří věděli co se sluší a patří... A i obyčejný člověk byl uctivý...

Dobrý den pane Doktore, Dobrý den paní Doktorová... Milostpán...Mislostpaní...

Každý věděl kde je jeho místo a jak se má podle toho chovat... Slušnost byla na prvním místě bez ohledu na úroveň společnosti...

Dnes je slušnost a aby člověk znal své místo totální vzácností...

Každý chce být něco víc, mít všechno a vlastně nevidí rodíl mezi člověkem, který zachraňuje denně životy od člověka, který třeba v bance podepisuje smlouvy...

Už když to píšu musím se smát nad tím, jak opravdu špatný dopad má slovo demokracie a "jsme si všichni rovni" na výchovu a celkovou úctu a úroveň lidí mezi sebou...

Dámy byly vždy upravené, věděly co se sluší a patří... A nepotřebovaly k tomu fake kabelky, aby byly alespoň malinko podobné paní doktorové... Měly na co měly a to uměly prodat, protože měly co? Svou úroveň a věděly kde je jejich místo...

Každá měla svou osobitost... A to byla ta výjimečnost...

Dnes vlastně lidé nechápou co to slovo znamená...

Ale pro vyjímečné - ty léta byly noblesní...

Od krásných kousků v šatníku, po držení cigarety... Bez rozdílu se umělo elegatně tančit nebo jen držet sklenku.... od uctivého zdravení po gesta všech tříd to bylo naprosto jedinečné díky té slušnosti...

Žena byla dáma.
Muž byl Gentleman.

Tak si kladu otázku proč dnešní muži jsou takoví křupani....

Já jsem díky bohu měla vždy slušně vychované muže, kteří mi dali své sako, otevřeli mi dveře od auta nebo dohlíželi, abych měla vše od dolité sklenky po cigaretu...

Nedělali to jen na začátku pro zaujmutí... U nás to takto fungovalo i po několika letech vztahu... Jak je to možné? Byli tak vychovaní... A vlastně to byl jeden z důvodů proč jsem s nimi žila...

Ten samý problém jsem nedávno řešila s mým dobrým přítelem a vysoce inteligentním mužem...

Pozval ženu na večeři a pak na balet nebo operu (teď nevím)...

Dobré rande... vyzvedl ji v jeho luxusním mercedesu - samozřejmě v kvádru.... A ona džíny, lodičky a košili...

Určitě to bylo stylové a nepochybuji o dobré značce, ale na balet a večeři jsou i džíny za 20 tisíc prostě špatně... Nemluvě prý o stolovaní a dalším.

Rande skončilo a on už se jí neozval - prý neměl na to někomu ve 33 letech vysvětlovat takové základy...

Nejprve jsem reagovala: "to není fér, alespoň se poučí a příště to neudělá..."

Na druhou stranu, jak říká moje milovaná maminka - z hovna cukr neuděláš...

Ač to zní děsně povrchně, vždy dojdu k tomu, že má pravdu a asi na tom něco bude - svůj ke svému. Vždy to tak bylo.

A i když já jsem člověk, kterému nikdo nevadí, svého muže bych měla v jádru taky ráda vychovaného... Protože tyto základy jsou vaší vizitkou, jsou vizitkou rodičů. 

A nemluvím o mužích kteří jsou pozéři - těch se tohle netýká - jo, to jsou přesně ti co si hrají, machrují a krom prázdného konta a vybitého mozku nemají vlastně vůbec nic...

Ale jejich role je kolikrát na Oskara :)

No neřekněte, nebylo by krásné zažít jeden takový krásný večer ve 30tých letech se vším všudy...

Od hraní těch nejkrasnějších songů od vaší druhé polovičky na klavír, po tanec, až po šampanské a dlouhý smích do ranních hodin. Každá doba má své, ale v té naší mi toto schází - kontaktnost, více usměvu, chování, zábavy.

Je to vlasně tak zoufalá doba, že ženy oslovují muže nebo je zvou na drink...

Muži vůbec nebojují... Tudíž spojení "opravdová láska" ztrácí smysl... Prostě chceš/nechceš - bude jiná - zavolej.

Je to marné:-) A strašně smutné....

A čím jednodušší je seznámení právě díky sociálním sítím, tím se vytrácí snaha - boj -romantika. Vlastně i zájem a celkově ta síla lásky.

Co s tím? 

Ptám se nahlas...

Odpověď: 

Chlapa si musíš dovychovat. A mnoho dalších poznámek.

Ale co když nechceme nikoho předělávat? Co když nechceme někoho dovychovávat?

Máme se smířit s tím, že máme antiromantického, křupana nebo křupanku která neumí stolovat a na balet si vezme džíny?

Já v tomto rozhodně nejedu)))

Ale každého volba...

Myslím si, že když je Láska oboustranná, jde všechno bez rozdílu na věk nebo vzdálenost...

Jako například v jednom příběhu, který se zatím v mém okolí píše a já už se nemůžu dočkat, až vám ho sem dám, protože ano, to je zase láska, boj, snaha, krása, romantika a mnoho mnoho dalšího.

Díky, že mám tak užasné romantické přátele okolo sebe, díky kterým i já stale věřím na Lásku.


Pusu všem, s láskou M.E.G