XXXV. Vyhoření

Vyhoření

LEDEN 2018:

Někdo tomu říká vyhoření, někdo tomu říká celková únava těla, mysli i duše.

Jedete, jedete, jedete a najednou to přijde jako blesk z čistého nebe. Nemáte sílu na nic.

Hrudník máte sevřený, cítíte na něm tíhu.

Hlava Vám nefunguje.

Cele tělo bolí, jako při chřipce

A Vaše hlava hlásí, že je všechno špatně...

I přesto, že se nic neděje...

Ležíte, a buď brečíte, nebo jen ležíte a koukáte...

Vaše nálady jsou jako na horské dráze... Chvilku je dobře, pak to přijde a nepomůže nic...

Vlastně něco pomůže, léky, ale ty třeba jako já jíst nechcete, tak raději ležíte a trpíte...

Vše se Vám honí v hlavě...

Snažíte se cvičit, ale jelikož Vás všechno bolí, tak to nejde a vlastně si jen ubližujete...

Sedíte, snažíte se meditovat, ale absolutně se nemůžete spojit nebo vypnout...

Tak, jako to normálně za ta léta tréninku to ovládám, teď to prostě nejde...

Sluníčko nevysvitne jak je měsíc dlouhý.

Nebaví Vás nic psát, vystavovat a o story nemůže byt ani řeč, jelikož jsem pozitivní člověk, který se rád od srdce dělí o pozitivní energii a myšlenky, tak raději nevystavujete nic i za cenu, že se na Vás budou sledující zlobit nebo odejdou...

V postu vystavíte ze všech posledních sil věci, ke kterým jste zavázaní a logicky nikoho nemusí zajímat nějaké Vaše stavy jménem depky...

Depky...

Měla jsem pochopení pro migrény , které několikrát do roka mají lidé okolo mě, a když vidím jejich stavy, je to opravdu pro mě srdcervoucí...

Ale depky...

Vždy jsem byla ta, která říkala: "Kašli na depky, jdeme ven, pojď na procházku, jdeme cvičit atd..."

A nejspíš proto, abych pochopila, jsem si toto musela zažít a prožít .

Totální vyhoření.

Já, studna energie, nápadu, možností, já? Je prázdno? Jako vážně ?

A co mám dělat? Jak s tím bojovat? Naložit?

Nezvednete telefon , odepisujete je na ty nejdůležitější zprávy mailíky.

A dál? Vždyť to nejsem já! Kdo mi vzal můj drive, kdo mi vzal vše ve mě a jak mám doplnit moji studnu?

Nevím...

Moje nejbližší Vám řeknou musíš něco dělat, šup-bolí to, nemám na nic sílu ani náladu.

Druhá: spi, to znám, to jsem měla po rozvodu, to musí odejít samo.

Já se ale cítím hůř jak po rozchodu, takže ?

A nechci spát...

Nooo, co teď ?

Já chci fungovat, já se opravdu snažím a všichni okolo mě to ví...

Připadám si na pěst, a nějaký 4. den jsem si řekla, aha, vím, proč to přišlo...

Abych zpomalila, vyřešila své zdraví , měla pochopení pro ostatní a uvědomila si, že nejsem terminátor ani robot.

Těch signálu stop bylo hodně a ještě víc, ale já jsem vždy na víkend zpomalila a pak jsem si řekla ok, nooo a víkend lenošení stačil.. Lenošení s mobilem, insta, mailem, úpravou fotek... moje hlava nikdy vlastně nevypnula...

Tolik nocí, co jsem pracovala atd... Proč? No protože jsem kozorožka- workoholička, která jede. No vždyť toho jde tolik a ten čas tak strašně letí, tak proč nevyužít každou minutu...

Kdy jsi byla v kině Meg ? Ehmm před více jak půl rokem na rande...

Kdy jsi byla na wellness víkendu bez tel atd... Ehmmm nikdy

Kdy jsi byla na dovče bez práce? Ehmmm nevím

Kdy jsi přišla domů a nepsala, neučila se, neřešila papíry, nové projekty, faktury atd...

Ehmmm není odpověď

To je konec🙈

Za vše si mužů sama. Jiným radím a sama sobě jsem nejen neporadila , ale nevnímala ani signály... Proč? Protože jsem jednoduše pako, které se bálo vypnout.

Vždyť nikdo ani nic nepočká.

Co teď ?

Dnes, když to prostě nevím...

Prostě fakt nevím...

Jsem v kruhu a nevím, jak z něho ven...

Ale já na to přijdu...

Postavím se na nohy a pojedu, ale v jiném režimu, protože do tohoto stavu už se nikdy nechci dostat. A pokud pojedu zase jako střela a nebudu vnímat, tak doufám, že někdo z mého okolí mě posadí a přiváže...

A budu poslouchat...

5 min po dopsání této první části blogu a je mi líp... venku po měsíci vysvitlo sluníčko a mě se chce jít do práce... Já vím jsem pako, ale je tam toho tolik, jelikož stehujeme, tak bych opravdu šla...

O 14 dnů

Další kolaps, zánět v dásni, okamžitě nasazení antibiotik po 6 hodinách.

Je zle...

Konečně jsem se dostávala zpět do mého pozitivního moodu.

Když se to nedalo odložit.

Zdraví je jedno a to moje řve od fyzické stránky po duchovní.

Co teď? Stop ?! Nejde

Ok, antika, zaučujeme novou slečnu, doděláváme resty, vzdalujeme se úplně nenápadně.

A je mi líp a líp.

Díky bohu jsem zpět.

Šťastná jako nikdy před tím.

Mám hotové resty.

A dávám si dohromady zdravíčko

Po antibiotikách přišly vitamínové kapačky.

Rovnou ve dvojité dávce.

O pár týdnu později jsem zpět...

Nikdo na IG nic nepoznal... Ufff

Smála jsem se a přitom jsem týdny doma plakala vyčerpáním, bolestí na hrudníku...

Kdo to věděl? Jen 2-3 lidi...

Jak to odešlo postupně, od té doby mám 24/7 vypnutý zvuk na tel, ani žádné vibrace...

Všechna oznámení vypnuta...

Lidi jsem úplně vytřídila v roce 2018.

Na co mít vedle sebe lidi, co se neozvou, nenapíšou jen tak: jak se máš? Sms je otázka vteřiny, klidně na wc...

Neee jednou za půl roku, a jen když něco potřebují nebo mají problémy doma...

Tak to prepáč, tomu já neříkám přátelství...

Mám cca 5 holek, některé vidím častěji, některé jednou za půl roku, ale o tom, jestli jsme ok a co je nového si píšeme...

Jednou já, jednou ona... ta energie proudí...

Celých 9 měsíců jedu na 200%, žádná soukromá dovča, vše se točilo jen okolo práce...

Když tu přišel říjen a má únava...

Ok, chřipka, řekla jsem si...

Teplota, únava nic...

Bolest, spánek, co je?

FRANCIE 2018:

Balení se na cestu do Francie a vědění, že to přišlo za vteřinu 12, bylo již při balení...

Již na cestě jsem cítila, jak mi ramena klesají, dýchací bránice se pomalu otvírá jako květina...

První večer ve Francii ... večeře a Zuzu sedí naproti mě a říká: "Je ti dobře lásko, jsi ok...?"

První byla odpověď: "Asi jooo, uzemňuji se..."

Druhé bylo uvědomění, že jsem koukala mimo a měla zásek...

Třetí co mi je?

O hodinu později a o pár sklenek, jsem holkám řekla, jak mi bylo, než jsme odjely, a až když jsem to řekla nahlas, přišlo: Ty bláho, já se regulérně přepracovala...

A jelikož mě mé holky znají a vědí o mně vše, řekly nejen to samé, ale věty, které ani nedochází .

Kolik projektů jsem udělala a dělám.

Kolik energie dávám lidem okolo sebe na IG.

Kolik se toho stalo v mém životě za 2018.

A i když jsem happy a dokázala jsem toho vela, na jednu blonďatou princeznu toho bylo až až...

Ok přiznání by bylo, takže Francie rovná se odpočinek... klid...

Stres, ztuhnutí, sevření odchází...

Můj žaludek se roztahuje, protože pořád jím...

Směju se... je mi krásné...

I když je každá má holčička jiná, všechny jsou pro mě něčím inspirativním atd..

Neznám dobu trvanlivosti našich vztahu, ale snad to bude co nejdéle, protože není větší lásky než od přátel a rodiny..

Několikátý den ve Francii a v autě se řeklo slovo Vary... zpět do Varů...

A ve mě se všechno smrsklo, píchlo mě u srdce a bylo mi zle... naštěstí jsem to řekla nahlas...

Jedna z Varů odešla do světa a naše město nazývá mordorem.

Druhá šla do Plzně a vrací se jen kvůli mně a rodině. Návrat prý nehrozí.

Třetí Vary nemá rada, nebere je jako domov, jen jako dočasnou přestupní stanici, protože jak říká: "Pro mě je domov tam, kde je moje láska a hafík...

Takže mě chápou...

Miluji svoji rodinu.

Miluji svůj byt.

Miluji rychle pohodlné přesuny po KV.

Miluji své přátele (všude možně).

A teď přijde více proti

Lidé

Energie

Služby

Přístup

Zábava

Atd... Atd...

Mohla bych pokračovat do aleluja...

A není to jen můj názor...

Já, která 14 dní musím čistit byt šalvějí, protože ta energie, co se po KV táhne, je při nejmenším vysilující, ne-li pro někoho zdrcující...

Tak to prostě je...

Hlavní je vědět, co Vám je...

Ihned na tom začít makat...

Ihned vypnout, ne jako já v tom lednu...

Mluvit o tom, nic v sobě nedusit...

Max si názor poslechnout, vzít si z toho své a řídit se tím, co cítíte, co se umí svěřit, co umí píchnout...

A co bude dál?

Mám okolo sebe schopné lidi, věřím, kteří přeberou nějaké projekty...

Vše nebude asi hned, jak jsem plánovala, ale i to má svůj důvod...

Já si pojedu dal svůj IG na klid...

Ne, abych měla nechuť odepisovat nebo fotit... když to nebude v pondělí, ale v úterý, ono se taky hovínko stane...

Dotáhnu si své projekty a budu se snažit z KV odjíždět co možná nejčastěji, jelikož nelze žít někde, kde je tak zlá, černá energie...

A jelikož já jsem opak, smějící se anděl, nějak nám to nepasuje, i když to město vzhledem a čistotou miluji...

Bohužel nooo...

Takže je možné, že teď na konci blogu si říkáte: já jsem normálně přepracovaná...

Já jsem úplně vyhořel-a...

Mám pro vás dobrou zprávu, super, máme odpověď na vše...

Teď už jen klid, restart hlavy, telefonu, detox všeho včetně těla a poslouchat srdce... vrátíte se na správnou cestu a kromě toho, že to bude 100x lepší než to bylo... tak už od teď víte, kdy Vám to bude ťukat na dveře a Vy tomu včas zabráníte...

Je to bez ohledu na věk, pohlaví, povolání.

Vyhořet může podnikatel i maminka na mateřské...

Prevence? Klid, vitamíny, doplňky stravy, kvalitní potraviny, úplná tma při spánku, kouč, terapeut, život, práce, místo, co vás baví, naplňuje...

Láska, smích, radost atd...

Pusu všem, s láskou M.E.G