XXXXI. Můj syn a jeho 4 prstíčky

Sabina je paní plná krásné energie. S milující rodinou, která snila o chlapečkovi...

Po několika měsících zjistila, že je těhotná a velice se z toho radovala, až do doby, kdy jí při prvním screeningovém vyšetření bylo diagnostikováno, že miminko bude mít z 90% Downům syndrom.

Život se jí v tu chvíli otočil vzhůru nohama a to Sabina, jak sama říká netušila, jaké klacky jí ještě čekají...

Následovala návštěva genetické poradny, kde pan primář doporučil podstoupit odběr choriových klků a odběr plodové vody.

Odběry proběhli téměř ihned, jelikož nebyl čas ztrácet čas...

Jak říká sama Sabina, čekání na výsledky bylo nekonečné... Celých 5 týdnu byli pro mě i mou rodinu jeden velký stres. Všichni jsme byli pod tlakem a nervózní. Stále mi běhala v hlavě jedna a ta samá otázka... Co budu dělat, když to bude Downův syndrom, nebo jiná trizomie?

"Nikdy bych nikomu nepřála stát před tímto rozhodnutím.": říká Sabina.

Sedíte, hladíte si bříško. Víte, že pod srdcem nosíte vymodlený poklad, který ale možná bude tělesně i mentálně postižený...

Mám na to psychicky? Zvládnu to já? Moje rodina? Co to malé? Jaký to bude život pro mě, pro něj, pro celou rodinu?

Jediné mé rozhodnutí by rozhodlo o zbytku našeho i toho malého života...

Celé noci jsem nespala... Stále dokola si pokládala ty samé otázky...

Blížil se den výsledku a já věděla, že pokud se nějaký syndrom potvrdí, půjdu na interrupci...

Možná to zní sobecky, ale myslela jsem vše naopak. Nechci, aby se ten malý celý život trápil, neměl nic ze života. To samé, jaký život bych připravila mně a mé rodině? Ne to prostě nejde... Musím být rozumná a pokud je taková možnost, nebudu více zkoušet osud...

Stále jsem si opakovala, že je to zodpovědné vůči všem. Maličký ještě nevykouknul na svět a toto mě bude bolet, ale pak ho muset dat někam do ústavu, po zbytek života ho vidět, jako ležáka by mě bolelo mnohem víc.

Přisel den D. Pan primář volal z genetické poradny.

"Dobrý den Sabino. Mam pro Vás výsledky. Jsou negativní. Bude to kluk jako buk!"

Zastavilo se mi srdce. Nemohla jsem radostí mluvit, dýchat.

Když tu pan primář dodal: "Objevila se mi na testech ještě jedna malá genetická odchylka. Rád bych, abyste podstoupila ještě jednou několik testů. Abych věděl, že je vše v pořádku. Nemusíte se bát."

Ihned druhý den šla Sabina na další testy, které po pár dnech potvrdili genetickou odchylku. Ale ani sám primář nevěděl jakou. Po konzultacích se odcházelo se závěrem, že plod mužského pohlaví je zcela zdravý. Já i moje rodina můžeme být v klidu a mám si užít zbytek těhotenství...

V březnu 2018 jsem porodila svého vymodleného chlapečka.

Vše se zdálo být v naprostém pořádku. Plakala jsem štěstím, stále mi bylo opakováno, že miminko je v pořádku. Že si mam odpočinout.

Druhý den ráno okolo 8 hodiny přišla sestra, donesla mi malého s tím, že mám miminko svléknout jen do jednorázové plenky, jelikož za chvilku začíná vizita s dětským lékařem. "Nemusíte se bát maminko, miminko lékař pouze zkontroluje, zváží, změří, atd."

Setra odešla, já se ještě pár minutek mazlila s mým chlapečkem, kterého jsem pusinkovala, a přitom opatrně začala svlékat. Zavinovačku, čepičku, rukavičky a v té chvíli přisel šok...

Můj chlapeček má na levé ruce jen 4 prsty... Stále jsem na tu ručičku koukala a počítala. V duchu jsem si říkala, že snad špatně vidím...

Začala jsem strašně plakat. Vždyť mi stále všichni opakovali, že miminko je v naprostém pořádku. Že mu udělají vyšetřeni a donesou mi ho. A teď zjistím toto?

Nikdo si nedokáže představit ten strach a úzkost, co přijde dal? Bála jsem se ho dál svlékat...

V tu chvíli přišla vizita. Lékař na syna kouknul a s úsměvem mi říká: "Vše je v naprostém pořádku maminko."

V tu chvilku mi bouchly nervy a začala jsem přes celé odděleni křičet: "Děláte si ze mě srandu pane doktore? To jste tady všichni slepí? Můj syn má na levé ruce pouze 4 prsty. Jak je to možné? Co se stalo?

Všichni se zastavili, zarazili a šli k mému chlapečkovi zpět. Já stále dokola opakovala, jak je možné, že za několik hodin, co je na světě si nikdo nevšimnul, že má pouze 4 prsty na levé ruce? Že má vývojovou vadu?

Lékař se na něj znovu podíval za asistence sestry a druhé lékařky. Lékařka se sestrou se na sebe usmály a řekly: "Vždyť to nic není. To se prostě stává." A odešly pryč.

Já s brekem křičela na doktora, jestli toto jeho kolegyně myslela vážně. Jak je možné, že si toho nikdo nevšiml?

Doktor stál a mlčel. Řekl mi jen: "Nebojte maminko, vše bude v pořádku." Odešel...

Zbytek pobytu v porodnici byl pro mě, jako zlý sen...

Stále jsem svého chlapečka kontrolovala a říkala si, co by mohlo ještě přijít.

Ok, prstík není, to zvládneme...

Jinak by měl být v naprostém pořádku, ale co si budou myslet ostatní?

Opět miliony otázek...

V den propuštěni za mnou přišla "milá" paní doktorka, která mi přišla říct instrukce. Protože můj syn má místo chybějícího prstíku na levé ruce velkou meziprstní blánu... Ta je potřeba odstranit v jine nemocnici, kde se na toto specializuji... Že již teď to musím začít řešit, jelikož k operaci musí dojit v roce dítěte...

Začali mi téct slzy a jen jsem řekla: "Myslíte, že to bude vše v pořádku?" Doktorka se na mě podívala a řekla: "Paní Sabino, nevím, co tady brečíte. Nečekejte, že toto někdo spraví, protože je nemožné nahradit chybějící prst. Nevím, proč jste z toho tak na dně, když má ještě další 4 prsty. Na shledanou."

Byla jsem na dně. Porod, hormony, šestinedělí, tyto informace, styl jednaní, výsměch. Jsem na dně, regulérně na dně. Maminky chápou a budoucí maminky prosím o soucit, protože opravdu nejsem nějaká hysterka. ale to vše dohromady bylo prostě moc.

"Proč zrovna já? Za co bože?"

Po návratu domu a uklidnění jsem z toho stále byla neklidná... Nedalo mi to... Tak jsem začala googlovat.

Celé noci jsou googlovala za tím, co můj krásny chlapeček spinkal...

Genetická centra plastické kliniky atd.

Jak říkáš ty Meg. Vždy je řešení a slovo nejde neznám...

Narazila jsem na kliniku, která se přímo na toto specializuje. Hned jsem se s klinikou zkontaktovala. Jelikož synův problém by se dal řešit. Má 5 kloubů na ruce. Ale ze dvou jdou kosti jen do jednoho prstu, který je díky tomu tlustší a má vetší lůžko.

Že by při vývoji v bříšku došlo k srůstu???

Napsala jsem na kliniku všechny informace a moc milá primářka mi bleskovou rychlostí odpověděla.

Moc milý mail s pro nás velice pozitivní odpovědí, že samozřejmě náš případ pod ně spadá, a že se máme, co nejdříve objednat na konzultaci...

Od té doby stále řešíme jen konzultace a co se za pár týdnů bude dál dít při případném zákroku...

Jinak je syn zcela zdravý a má se čile k životu.

Po narození syna jsem si uvědomila, jak moc je důležité milovat se, být si oporou, podporou a denně dekovat za zdravíčko, které mnoho z nás bere, jako samozřejmost.

Dál jsem si uvědomila, jak je důležité pomáhat tam, kde je to potřeba a těm, kteří neměli třeba takové štěstí, jako já a moje rodina.

A jak říkáš ty. Rozdávat lásku a hezkou energii nic nestojí. Stejně, jako pro tebe Meg i pro mě se stala denní podpora druhých naplní a součásti života.

Všem bych chtěla vzkázat, ať neztrácí víru, sílu, naději. Ať pomáhají, jak můžou druhým a rozdávají lásku, úsměvy a nevzdávají se. Protože slovo nejde neexistuje.

Maminka Sabina.

Děkuji Sabince za její příběh, který doufám a věřím bude jiným lidem inspirací, motivací, nebo náplastí...

Přesně to je jeden z důvodu, proč chci, ať máme všichni 100% vybavené nemocnice. Ať je v každé nemocnici terapeut, supervizor pro lékaře, kteří jsou také jen lide, ale musí své emoce a chovaní přizpůsobit dané situaci...

Rozumím, že lékař je od toho, aby zachraňoval životy a nemá čas se vybavovat, nebo někomu dělat terapeuta, nebo psychologa, ale to vše je můj plán do budoucna. Tolik bych si přála toto vše v nemocnicích doplnit.

Mít na odděleních člověka, který umí říct šetrně negativní zprávu. Má čas s vámi sedět a povídat si...

To samé chci, aby byli supervizoři pro lékaře, kteří taky potřebují ventilovat a regenerovat duše...

Toto vše je můj cil s Meg charity.

Nevím za jak dlouho, ale věřím, že pokud mě každý z vás podpoří třeba koupí knihy, která bude na Meg charity e-shopu v předprodeji od 29.9.2019, nebude to tak dlouho trvat...

Pusu všem, s láskou M.E.G